1. Úvod
Ve třetím dílu našeho seriálu o NEXTSTEPu se podíváme podrobně na některé ze standardních aplikací, jež NEXTSTEP svým uživatelům nabízí. Především si samozřejmě ukážeme schopnosti Workspace Manageru -- základního interpretu uživatelských příkazů, který se stará o správu souborů a adresářů, o spouštění aplikací a podobně; ve zbývajícím prostoru si ukážeme dva další základní aplikační programy: Preferences a Edit.
2. Start systému
Po startu NEXTSTEP zavede všechny potřebné ovladače, zavede jádro operačního systému a spustí všechny 'démony' (ovladače běžící jako samostatné procesy), potřebné pro obsluhu zařízení. Další činnost závisí na režimu, ve kterém NEXTSTEP pracuje.
Po prvním startu NEXTSTEPu se spustí "jednouživatelský nezabezpečený režim". Pojmy jednouživatelský a nezabezpečený uvádíme v uvozovkách, protože NEXTSTEP pracuje v 'normálním' víceuživatelském režimu se všemi ochrannými mechanismy; aktuální uživatel (standardně pojmenovaný 'me') však má prázdné heslo. Kdokoli, kdo přijde k počítači, tedy může bez omezení pracovat jako uživatel 'me' (to ovšem samozřejmě neznamená, že by měl možnost omylem či ze zlé vůle zničin systémová data -- na to by se musel explicitně zalogovat jako root!). NEXTSTEP proto ani neztrácí čas logováním a rovnou spustí Workspace Manager; operační systém se navenek tváří jako jednouživatelský a uživatel není nijak 'obtěžován' administrací víceuživatelského prostředí.
Jakmile uživatel zabezpečí svůj přístup k systému heslem (to umožňuje aplikace Preferences, se kterou se podrobně seznámíme později), zahájí NEXTSTEP práci vždy standardním 'logovacím' panelem, ve kterém musí uživatel zadat své jméno a heslo. NEXTSTEP zjistí zda je jméno známé a ověří správnost hesla; je-li vše v pořádku, spustí Workspace Manager nad domovským adresářem uživatele. NEXTSTEP samozřejmě navzájem spolehlivě chrání data jednoho uživatele před poškozením, zaviněným jiným uživatelem.
3. Aplikační dok
Kteroukoli aplikaci můžeme přetažením myší umístit do tzv. doku ('dock') -- to je svislý pruh při pravé straně obrazovky, který může obsahovat kolem 12 ikon (přesný počet závisí na rozlišení obrazovky). Dok je vždy viditelný (můžeme přepínat jeho umístění 'před okna' a 'za okna' klepnutím na ikonu Workspace Manageru přidržíme-li klávesu Alt); aplikace které do něj umístíme jsou tedy kdykoli k dispozici. V preferencích Workspace Manageru si nadto můžeme vyžádat automatické spuštění kterékoli aplikace z doku při startu systému; tento mechanismus je méně zkušeným programátorům daleko přístupnější, než různé DOSovské varianty na AUTOEXEC (zkušení uživatelé samozřejmě v NEXTSTEPu naleznou řadu scriptů, které jsou automaticky spouštěny v různých momentech startu systému).
Typický dok má nejvýše umístěnou ikonu Workspace Manageru, která slouží pro přepínání polohy doku vůči oknům s klávesnou Alt a na kterou můžeme poklepat, chceme-li aktivovat samotný Workspace Manager. U dolního okraje obrazovky bývá v doku ikona recyklovače, který nahrazuje odpadkový koš, žárlivě chráněný licencemi formy Apple. Mezi nimi pak mohou ležet ikony dalších aplikací; celý obsah doku (s jedinou výjimkou ikony Workspace Manageru) je uživatelsky konfigurovatelný pomocí nejjednoduššího mechanismu drag-and-drop.
Obrázek ukazuje trochu netypický dok -- sharewarová aplikace Fiend, reprezentovaná ikonou zubaté potvory u horního okraje obrazovky rozšiřuje možnosti doku především o možnost přepínání mezi tolika různými doky, kolik jich potřebujeme -- na ikoně vidíme, že je právě zobrazen první dok, nazvaný 'main'. Původní dok Workspace Manageru vidíme v dolní části obrazovky; je v něm ikona Workspace Manageru i ikona recyklovače a mezi nimi je ikona pouze jediné aplikace Preferences:
4. Workspace Manager
Základní funkcí Workspace Manageru je samozřejmě práce s disky, soubory a adresáři a spouštění aplikací. Navíc Workspace Manager nabízí grafické uživatelské rozhraní pro práci s procesy a řadu dalších služeb. Podívejme se na ně podrobněji.
4.1. Zobrazení souborů a adresářů
Soubory a adresáře se zobrazují v oknech; po prvním spuštění systému se automaticky otevře jedno, uživatel sám může otevřít libovolné množství dalších oken. Všechny atributy oken jsou při ukončení práce s Workspace Managerem samozřejmě uloženy na disk -- po dalším spuštění počítače (nebo přihlášení nového uživatele) se tedy vždy dostaneme do stejné situace, v jaké jsme naposledy počítač vypnuli (nebo v jaké se tento uživatel naposledy odhlásil).
Jak vidíme, okno obsahuje tři relativně samostatné části:
- u horního okraje okna je tzv. polička ('shelf'), na kterou můžeme odkládat objekty pro pozdější použití. Velikost poličky můžeme snadno měnit pomocí myši. Jakýkoli objekt -- aplikaci, soubor, adresář, disk, skupinu objektů -- na poličku umístíme opět s využitím myši jednoduchým vhozením. S objektem na poličce můžeme pracovat stejně, jako kdyby byl kdekoli jinde. Polička je praktičtější náhrada pracovní plochy, známé z Macintoshů;
- pod poličkou je cesta, vedoucí k označenému souboru nebo souborům. Cesta obsahuje ikony a jména všech adresářů, které postupně v hierarchickém systému souborů vedou k označenému souboru. I se všemi objekty v cestě můžeme zcela volně pracovat:
obrázek ukazuje kopírování adresáře z poličky do adresáře Text v cestě (povšimněme si změny vybarvení, kterou ikona adresáře Text ukazuje, že 'ví' o tom, že do adresáře chceme vhodit jiný objekt, a kurzoru myši, ukazujícímu že se bude jednat o kopírování);
- pod cestou jsou zobrazeny soubory a adresáře v aktuálním adresáři a -- jak ukazují předcházející obrázky -- někdy i v adresářích na cestě.
NEXTSTEP nabízí tři možnosti zobrazení souborů; po prvním startu systému je zvolen asi nejuniverzálnější režim 'browser', který si můžeme prohlédnout na obou předcházejících obrázcích. Ti, kdo jsou zvyklí na grafické uživatelské rozhraní počítačů Macintosh (nebo řady jejich epigonů jako je GEM nebo MS Windows) však mohou snadno zobrazení obsahu adresáře přepnout na režim ikon; v něm samozřejmě již vidíme pouze obsah posledního adresáře v cestě:
Konečně, chceme-li mít přehled i o atributech souborů uložených v adresáři, můžeme si vyžádat zobrazení formou výpisu:
NEXTSTEP obsahuje množství souborů a adresářů, které běžného uživatele nezajímají a jen by snižovaly přehlednost oken. Standardně se proto nezobrazují; můžeme si ale jejich zobrazení vyžádat pomocí aplikace Preferences, se kterou se podrobně seznámíme později. Navíc můžeme pro zvýšení přehledu využít několika dalších mechanismů: soubory a adresáře, jejichž jména začínají tečkou, jsou standardně 'neviditelné'; v každém adresáři může být textový soubor se jménem .hidden, obsahující jména dalších souborů, které nemají být zobrazeny. Díky tomu se v NEXTSTEPu poměrně snadno vyznáme i ve velmi komplikovaném systému adresářů UNIXu.
4.2. Práce s disky
Disk se v systému souborů NEXTSTEPu z hlediska uživatele prakticky neliší od adresáře. To je samozřejmě vlastnost 'zděděná' od UNIXu: celý systém souborů a adresářů má jediný společný 'kořen', který je totožný s kořenovým adresářem hlavního disku, a ostatní disky -- jak fyzické, tak i síťové -- mohou být do tohoto systému 'namontovány' pod libovolnými jmény a na libovolná místa. Neurčíme-li jinak, 'montuje' NEXTSTEP ostatní disky do kořenového adresáře pod jmény, odpovídajícími skutečným jménům uloženým na discích -- podívejme se na kořenový adresář:
v prvním řádku ikon vidíme postupně dosovský oddíl startovacího disku, druhý fyzický pevný disk v počítači, SCSI disk (konkrétně výměnný cartridge SyQuest) a kompaktní disk (CD-ROM) obsahující demonstrační programy.
Rozdíl mezi disky a adresáři z hlediska uživatele NEXTSTEPu tedy je pouze v inicializaci, vkládání a vyjímání disket a přenosných disků:
- vložíme-li přenosný disk nebo CD-ROM do počítače, NEXTSTEP jej ihned automaticky připojí jako nový adresář v kořenovém adresáři;
- vložíme-li nenaformátovaný nebo nečitelný disk nebo disketu, zobrazí NEXTSTEP panel ve kterém nám umožní disk inicializovat (zformátovat). Můžeme zvolit druh formátování; dosud NEXTSTEP nabízí tři možnosti: MS-DOS, Macintosh a samozřejmě vlastní formát. Nechceme-li disk formátovat, můžeme jej z počítače vyjmout;
- chceme-li disk vyjmout z počítače, označíme jej a zvolíme příkaz Eject (nebo vhodíme jeho ikonu do recyklovače jako bychom chtěli smazat adresář -- viz níže). NEXTSTEP disk automaticky 'vyplivne'; u diskety na počítačích třídy IBM PC vyzve uživatele aby ji vyjmul ručně.
Poslední 'specialitou' NEXTSTEPu při práci s disky je automatické zobrazení volné kapacity: v levé části okna nad cestou vidíme šedě vypsanou velikost volného místa na aktuálním disku. Je-li již na disku místa velmi málo, zobrazuje NEXTSTEP velikost bíle.
4.3. Práce se soubory
Soubory a adresáře, se kterými chceme pracovat, můžeme označovat standardním způsobem pomocí myši a přepínačů Shift a Alt.; s tímto mechanismem jsme se seznámili již v minulém dílu tohoto seriálu. Chceme-li, můžeme označit i více objektů které neleží v jednom společném adresáři:
Libovolný soubor nebo adresář nebo skupinu označených souborů či adresářů můžeme přemístit nebo zkopírovat na jiné místo jednoduchým vhozením myší. To k jaké akci ve skutečnosti dojde přitom záleží na následujících faktorech:
- je-li kurzor myši obyčejná černá šipka, nedojde při vhození k žádné akci (např. proto, že objekt právě táhneme přes adresář na disku, na který je zápis zakázán nebo nemožný);
- svítí-li při vhazování kurzor myši zeleně a má-li tvar šipky, bude soubor nebo adresář přemístěn. Přemístění je automatické jestliže přemisťujeme objekt v rámci jednoho disku; můžeme si jej však kdykoli (tedy i mezi různými disky) vyžádat stisknutím klávesy Command. Cílový adresář nebo disk navíc při přemísťování vždy reaguje a dává na vědomí, že je ochoten tažený objekt přijmout;
- svítí-li při vhazování kurzor zeleně a má-li tvar dvojitého čtverečku (jako na obrázku ilustrujícím práci s adresáři v cestě), bude soubor nebo adresář zkopírován. Kopírování je automatické je-li cílem jiný disk, než na kterém leží kopírovaná data; můžeme si jej ale kdykoli (tedy i na jednom disku) vyžádat stisknutím klávesy Alt. Soubor nebo adresář můžeme kopírovat nebo přemístit i na (výměnný) disk na kterém není dostatek místa; NEXTSTEP nám v takovém případě umožní rozdělit soubor nebo adresář na několik částí a každou uložit na samostatný disk;
- svítí-li při vhazování kurzor zeleně a má-li tvar dvojité šipky jako na , bude vytvořen zástupce souboru ('soft link'). Vytvoření zástupce si můžeme kdykoli vyžádat stisknutím klávesy Control. Kopírovat nebo 'linkovat' můžeme disk stejně snadno, jako adresář nebo soubor. Indikace je jasná, nepřehlédnutelná, a nedesinterpretovatelná:
Cílem vhození může být v NEXTSTEPu téměř cokoli:
- disky, soubory nebo adresáře můžeme vhazovat do jiných adesářů; ty mohou být zobrazeny buď v jiném okně Workspace Manageru, nebo v cestě, nebo na poličce. Používáme-li jiný režim zobrazení než Browser, může být cílem vhození i adresář nebo disk v dolní části okna;
- velmi často můžeme libovolný objekt vhodit prostě do okna některé jiné aplikace; zpracování objektu pak záleží na této aplikaci. Kterýkoli soubor nebo adresář např. můžeme vhodit do okna aplikace Mail; vhozená data se stanou součástí zprávy;
- přidržíme-li klávesu Command, může být cílem vhození i ikona aplikace. V takovém případě se aplikace aktivuje a vhozené soubory otevře (je-li to v jejích silách);
- libovolný soubor nebo adresář nebo skupinu označených souborů můžeme zrušit vhozením do 'recyklovače' v pravém dolním rohu obrazovky. Jsou-li v recyklovači již nějaké soubory a/nebo adresáře, vidíme uprostřed něj zelenou tečku; pak můžeme recyklovač poklepáním otevřít a omylem vymazaný souborů obnovit:
Poklepáním můžeme otevřít i libovolnou jinou ikonu stejně, jako recyklovač. Význam 'otevření' závisí na tom, co vlastně ikona reprezentuje:
- adresář ukáže svůj obsah;
- zkomprimovaný nebo zašifrovaný soubor otevře inspektor (s inspektory se seznámíme později), který umožní jeho uvedení do původního stavu;
- poklepeme-li na ikonu aplikace, aplikace se spustí;
- poklepeme-li na ikonu datového souboru který patří nějaké aplikaci, aplikace se spustí a otevře zvolený datový soubor;
- poklepeme-li na ikonu datového souboru který nepatří žádné aplikaci, otevře se soubor ve standardním editoru Edit;
- poklepeme-li na ikonu spustitelného textového souboru, spustí se soubor jako UNIXový script v aplikaci Terminal.
Workspace Manager nabízí i několik služeb, které není možné provést 'taháním ikon sem a tam'; tyto služby jsou soustředěny v menu a pracují nad označenými soubory a adresáři:
- příkaz Duplicate vytvoří kopii nazvanou CopyOf<původní jméno>;
- příkaz Compress zkomprimuje označené soubory a adresáře, takže budou na disku zabírat méně místa. Je-li označený soubor již zkomprimován, změní se příkaz na Decompress a umožní obnovení původního souboru nebo adresáře. Příkaz standardně využívá UNIXový 'compress'; můžeme však zvolit libovolnou jinou komprimační/dekomprimační utilitu -- velmi oblíbený je např. gzip, standardně dodávaný jako součást NEXTSTEPu, který komprimuje přinejmenším stejně dobře jako nejnovější verze známého PKZIPu nebo ARJ;
- uživatelé NEXTSTEPu v USA mají k dispozici i příkaz Encrypt, který soubor nebo adresář zašifruje metodou DES jako ochranu před neoprávněným přístupem. Je-li označený soubor již zašifrován, změní se příkaz na Decrypt a umožní obnovení původního souboru nebo adresáře. Díky poněkud absurdnímu přístupu amerických zákonů ke kódovacím algoritmům je bohužel tato možnost uživatelům mimo USA odepřena (ti však mohou zvolit freewarový produkt PGP, který je díky algoritmu RSA ještě podstatně spolehlivější než DES);
- příkaz New Folder vytvoří nový adresář v aktuálním adresáři.
4.4. Seznam procesů
Všechny akce nad soubory -- kopírování, mazání a podobně -- provádí Workspace Manager na pozadí (tj. pro kažnou akci se vytvoří samostatný thread), takže nemusíme čekat až se např. kopírování ukončí, ale můžeme bez problémů pracovat dále. Informaci o tom kolik takových akcí zároveň probíhá, jaké jsou to akce a jak jsou daleko vidíme v okně procesů, které můžeme vyvolat příkazem Processes z nabídky Tools:
Zde např. shora dolů probíhá kopírování, zjišťování velikosti vybrané skupiny souborů, přesun souborů a právě dokončenémazání souborů. Kterýkoli z procesů v okně můžeme tlačítkem Pause pozastavit, tlačítkem Stop můžeme kteroukoli úlohu zcela zrušit.
Narazí-li Workspace Manager při úloze na problém, informuje nás o něm také prostřednictvím okna procesů:
- pokud by při kopírování nebo přesunu došlo k přepsání cílového souboru, optá se Workspace Manager má-li soubor přepsat nebo ponechat jeho původní podobu; pomocí přepínače opakování si můžeme tutéž akci vyžádat pro všechny ostatní případy v rámci této úlohy (což je zvláště šikovná služba: můžeme si tak vyžádat opakování kteréhokoli typu chování, ne jen "overwrite all"):
- pokud by došlo k přepsání cílového adresáře, přibude k těmto možnostem ještě varianta 'Merge', která zkombinuje obsah původního a nového adresáře;
- není-li na cílovém disku dostatek místa, umožní nám Workspace Manager místo uvolnit a pak v akci pokračovat, nebo data zkomprimovat a výsledek -- je-li to stále zapotřebí -- 'roztrhat' na několik disků.
Okno procesů lze přepnout pomocí menu v jeho horní části do aplikačního režimu ('Applications'); v něm se zobrazují všechny spuštěné aplikace. Okno procesů se do aplikačníhorežimu přepne automaticky otevřeme-li jej ve chvíli, kdy Workspace Manager neprovádí žádnou úlohu na pozadí; chceme-li, můžeme je samozřejmě přepnout zpět pomocí téhož menu. V aplikačním režimu můžeme kteroukoli aplikaci aktivovat, a pomocí tlačítka 'Kill' můžeme kteroukoli aplikaci násilně ukončit:
.
4.5. Inspektory
Inspektory nabízejí informace o souborech a/nebo adresářích; někdy můžeme pomocí inspektorů i měnit některé jejich atributy. Workspace Manager nabízí čtyři základní inspektory:
- inspektor atributů informuje o velikosti a umístění souboru, zjistíme zde i vlastníka a přístupová práva. Přístupová práva je prostřednictvím tohoto inspektoru možné i měnit. Je-li soubor ve skutečnosti zástupcem, ukáže nám inspektor tento fakt také a dozvíme se i který soubor je zastupován. Součástí inspektoru je i informace o datu a času poslední modifikace souboru. Označíme-li více souborů a adresářů, můžeme zjistit jejich souhrnnou velikost pomocí tlačítka Compute size:
- obsahový inspektor nabízí speciální služby pro každý typ souboru. Standardně dokáže zobrazit obsah souborů typu .c, .h, .m, .rtf, .eps a .tiff; navíc je možné doplnit vlastní obsahový inspektor pro jakýkoli další typ. Otevřeme-li obsahový inspektor nad adresářem, můžeme zvolit způsob setřídění jeho obsahu. Takto např. vypadá soubor eps:
- inspektor 'tools' nabízí seznam všech aplikací, které jsou schopny se souborem pracovat. Požadovanou aplikaci můžeme spustit poklepáním; tlačítkem set default můžeme také zvolit aplikaci, která se automaticky spustí poklepeme-li na soubor tohoto typu:
- poslední inspektor umožňuje zjistit a/nebo změnit přístupová práva k souboru (běžná přístupová práva -- čtení, zápis -- je k dispozici prostřednictvím inspektoru atributů, zde však máme k dispozici kompletní přístupová práva UNIXu).
Díky tomu, že je systém inspektorů obecně rozšiřitelný, máme obvykle k dispozici možnost 'nahlížet' pomocí obsahového inspektoru do řady typů souborů, a často je můžeme i editovat. Některé takové doplňky jsou dokonce standardní součástí NEXTSTEPu -- např. inspektor pro adresáře (soubory typu .addresses):
4.6. Vyhledávání souborů
Příkaz Find -- nebo prosté stisknutí lomítka -- otevře panel, umožňující vyhledávání souborů. Panel má vlastní poličku, na kterou můžeme uložit nejčastěji prohledávané disky nebo adresáře. Nabídka uvnitř panelu umožní zvolit režim prohledávání -- můžeme hledat soubor podle jména nebo podle obsahu:
Nalezené soubory můžeme z vyhledávacího panelu zpracovávat stejně, jako kdybychom je nalezli v ostatních oknech Workspace Manageru: poklepáním lze kterýkoli z nich (nebo všechny najednou) otevřít, můžeme je kopírovat, vytvořit jejich zástupce a tak dále.
Navíc NEXTSTEP díku tomu, že obsahuje unix, nabízí nesmírně silný aparát kombinace příkazů grep a find.
5. Preferences
Hned druhá standardní aplikace po Workspace Manageru se kterou se většina uživatelů NEXTSTEPu seznámí je aplikace Preferences. Aplikace obsahuje řadu panelů, každý z nich umožňuje nastavit určitou skupinu atributů systému. Chceme-li, můžeme navíc vytvářet vlastní panely. Seznamme se jen s nejčastěji používanými vlastnostmi aplikace Preferences:
- sama ikona aplikace obsahuje aktuální čas (a případně i datum); můžeme si přitom vybrat z řady možných vzhledových variací:
či 
i s vteřinovou ručičkou.
- s panely pro nastavení atributů práce s 
myší a s řízením menu jsme se již setkali -- můžete si je najít v minulém čísle.
- v rámci obecného nastavení můžeme zvolit písmo, které se bude standardně užívat nejen pro 'systémové' oblasti (jako je menu nebo nadpisy oken), ale i pro vlastní data, zobrazovaná aplikací. Navíc je zde několik běžnějších voleb:
- nastavení času a data umožňuje samozřejmě určovat čas a datum (na klientu časových služeb je nastavení nahrazeno tlačítkem 'Synchronizovat se serverem'), a navíc v něm můžeme určit vzhled časové ikony a -- jak je v UNIXu zvykem -- i časové pásmo, ve kterém se pohybujeme. Nastavení časového pásma není samoúčelné -- např. součástí data, uvedeného ve zprávách elektronické pošty je i toto pásmo, takže můžeme zjistit kdy opravdu byla zpráva, kterou jsme dostali, napsána; služby UNIXu nabízejí práci s časovými pásmy a tak dále:
- jeden z panelů umožňuje každému uživateli i pohodlnou změnu hesla, pod kterým se přihlašuje do systému:
Další panely nabízejí další služby -- můžeme zde např. řídit hlasitost zvukového výstupu, volit čas automatického zapnutí počítače (pokud to hardware umožňuje) a podobně.
6. Edit
Ze všech standardních aplikací -- snad jen s výjimkou Workspace Manageru -- je asi nejužívanější standardní systémový editor Edit. K jeho službám se vrátíme ještě jednou, až se budeme seznamovat s aplikacemi, které NEXTSTEP nabízí programátorům; prozatím se tedy seznámíme pouze s jeho uživatelskou tváří, umožňující pohodlně vytvářet dokumenty na úrovni dopisů, faxů nebo např. tohoto článku.
Edit je pouze jednoduchý editor, nikoli wordprocesor -- neobsahuje tedy komplikované příkazy pro automatické číslování odstavců, tvorbu poznámek pod čarou, generování obsahu a indexu a podobné služby. Nalezneme zde však vše potřebné pro tvorbu běžných textů, nebo pro přípravu složitějších dokumentů, které budou dále zpracovávány jinak (Edit např. můžeme snadno využít pro tvorbu složitě formátovaných dokumentů, které budou vysázeny v TeXu -- i ten je standardní součástí NEXTSTEPu):
- v systému, jehož základním grafickým modelem je PostScript, je samozřejmé, že Edit dokáže pracovat s kterýmkoli PostScriptovým písmem v libovolné velikosti:
- pro zvýraznění textu jsou k dispozici všechny základní vzhledy písma: kurzíva, tučné písmo, podtržení i oba indexy;
- navíc můžeme pro zvýraznění bez problémů využívat barvu;
- na úrovni odstavců máme k dispozici všechny tři druhy zarovnávání, možnost nezávislého nastavení levého okraje první řádky a levého okraje zbytku odstavce a možnost pohodlného nastavení tabelátorů;
- díky objektovém prostředí NEXTSTEPu není problém do textu vkládat jiné objekty -- např. stačí vhodíme-li ('drag-and-drop') obrázek do okna Editu, a ten jej automaticky vloží na místo kurzoru.
Díky možnosti označovat text po celých slovech nebo odstavcích a díky inteligentnímu cut-and-paste (které zajistí korektní rozložení mezer v upravovaném textu) se v Editu velmi pohodlně dělají i úpravy hotového textu a korektury. Pro zkušené uživatele UNIXu nabízí Edit ovládání prostřednictvím stejných klávesových kombinací, jakými se ovládá standardní UNIXový editor emacs; to je ve světě UNIXu lepší standard, než jakým je v světě MS-DOSu ovládání typu WordStar.
PostScriptové prostředí samozřejmě znamená, že libovolný dokument z Editu můžeme bez problémů vytisknout na libovolném výstupním zařízení nebo odfaxovat. Edit opět nenabízí speciální tiskové služby wordprocesorů, ve své vlastní třídě však je dostatečně luxusní pro všechny běžné potřeby: můžeme zvolit libovolnou velikost papíru i relativní zvětšení nebo zmenšení výsledného textu; na jednu stranu papíru můžeme vytisknout až šestnáct stran dokumentu ve formě náhledu a tak dále:
7. Na závěr
NEXSTEP nabízí řadu dalších standardních aplikací; patří sem například velmi luxusní verze elektronické pošty, standardní podpora pro příjem a zpracování faxů nebo třeba již zmíněný Websterův elektronický slovník. S těmito aplikacemi se seznámíme v následujících dvou dílech; tím také ukončíme čistě uživatelskou část našeho seriálu a otevřeme druhou kapitolu -- radosti a strasti, které NEXSTEP připraví administrátorovi systému.