· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola

Práce s Workspace Managerem

Workspace Manager bude patrně aplikací, se kterou budeme pracovat nejčastěji; popíšeme si jej proto poměrně podrobně. Základní funkcí Workspace Manageru je samozřejmě práce s disky, soubory a složkami a spouštění aplikací. Navíc Workspace Manager nabízí grafické uživatelské rozhraní pro práci s procesy a řadu dalších služeb.

Zobrazení souborů a složek

Soubory a složky se zobrazují v oknech, stejně jako tomu bylo ve Finderu. Uvidíme, že okna Workspace Manageru oproti Finderu přinášejí řadu nových možností, a o jednu nás naopak ochuzují. Všechny atributy oken jsou při ukončení práce s Workspace Managerem samozřejmě uloženy na disk -- po dalším spuštění počítače (nebo přihlášení nového uživatele) se tedy vždy dostaneme do stejné situace, v jaké jsme naposledy počítač vypnuli (nebo v jaké se tento uživatel naposledy odhlásil). Příklad nejjednoduššího okna Workspace Manageru vidíme na následujícím obrázku:

Vidíme, že základní okno se velmi podobá klasickému Finderu, a podobně se s ním i pracuje: poklepáním otevřeme soubor či složku, složka se otevře v témže okně přidržíme-li klávesu Alt, jinak se otevře v novém... Workspace Manager však nabízí služeb více. Především, kdykoli si můžeme vyžádat příkaze m "View/Show Toolbar" řadu ikon, usnadňujících nejčastější práce s oknem a s objekty uvnitř něj:

Prvé dvě ikonky nabízejí rychlý přístup do domovské složky a do složky nadřízené. Tytéž služby jsou sice kdykoli (toolbar netoolbar) k dispozici z menu; ikony z toolbaru však můžeme používat i s klávesou Alt (která opět znamená "zůstat ve stejném okně" nebo bez ní -- to s příkazy z menu nejde, ty vždy otevřou nové okno.

Další tři ikony nabízejí základní operace nad soubory a složkami: vytvoření nové složky, zduplikování označeného objektu, a vyhození označeného objektu do koše. Předposlední ikona umožňuje zvolit způsob zobrazení (o tom se budeme bavit za chviličku), a poslední dovolí zadat přímo jméno složky, již chceme zobrazit. Téhož efektu můžeme dosáhnout příkazem "Tools/Go To", nebo prostě tak, že začneme psát jméno složky, začínající lomítkem (nebo tildou, jež representuje domovskou složku).

Podobnou službu nabízí Workspace Manager i pro objekty v aktivním okně: začneme-li prostě psát jméno některého z objektů, Workspace Manager jej ihned označí. Chceme-li zadat víceznakový začátek, musíme psát poměrně rychle; při delší pause v psaní totiž Workspace Manager usoudí, že již jsme hotovi, a označí nejbližší objekt, který zadaným znakům odpovídá.

Alternativní způsob zobrazení souborů je seznam; ten můžeme zvolit buď z menu ("View/as List"), nebo prostřednictvím předposlední ikony z toolbaru. V něm vidíme v okně základní údaje o každém souboru:

Toolbar samozřejmě můžeme zobrazit i zde, a vše funguje stejně, jako v režimu ikon (až na otevírání s klávesou Alt, které zde tvrdošíjně vytváří nová okna -- to se zdá být programovoéu chybou, jež snad bude časem odstraněna). Zde je také ono omezení oproti Finderu, o kterém jsme se zmínili na začátku: není bohužel možné složky otevřít a tak zobrazit v jediném okně obsah více složek (nový Finder z Aquy to však umět bude).

Zato Workspace Manager nabízí třetí režim zobrazení složek a souborů v okně, hierarchické zobrazení v browseru. Vzhledem k tomu, že tento režim je daleko nejpraktičtější, podíváme se na něj podrobněji. Aktivujeme jej opět pomocí menu ("View/as Columns") nebo pomocí předposlední ikony v toolbaru; zobrazení souborů vypadá takto:

Jak je na obrázku vidět, okno obsahuje dvě relativně samostatné části:

(i) Cesta: u horního okraje okna (nebo pod toolbarem, je-li zobrazen) je cesta, vedoucí k označenému souboru nebo souborům. Cesta obsahuje ikony a jména všech složek, které postupně v hierarchickém systému souborů vedou k označenému objektu. Se všemi objekty v cestě můžeme zcela volně pracovat:

Obrázek ukazuje kopírování souboru "Skoleni/Osnova.txt" do domovské složky v cestě (povšimněme si toho, jak se ikona domovské složky otevřela -- tím dává najevo, že "ví" o tom, že přijímá nějaký objekt -- a kurzoru myši, ukazujícímu že se bude jednat o kopírování).

(ii) Vlastní objekty: dolní část okna zobrazuje soubory a složky. Na rozdíl od ostatních možností zobrazení zde však nevidíme jen obsah jediné složky, ale obsah všech složek, které jsou v cestě (přesněji řečeno, v její viditelné části). Na předminulém obrázku tak vidíme nejen to, že složka "ocs" obsahuje mj. soubory "Školení.txt" nebo "sqlnet.log", ale i to, že složka "Users" obsahuje složky "Administrator" nebo "test" (i samotnou složku "ocs"); podobně vidíme i obsah další nadřízené složky "Local".

Práce s objekty v okně s browserem je nepatrně odlišná od zbývajících režimů: nepotřebujeme klávesu Alt, protože

• přechod do nadřízené složky realizujeme prostě klepnutím na její ikonu v cestě;
• přechod do vnořené složky zajistí prosté klepnutí na její jméno (které je ukončeno malým trojúhelníčkem);
• poklepeme-li na složku (ať již na ikonu v cestě, nebo na jméno v dolní části okna), otevře se nám v samostatném okně;
• jak je v tomto kontextu logické i rozumné, příkazy z menu i z toolbaru pro přechod do nadřízené nebo domovské složky neotevírají nová okna ani když klávesu Alt nedržíme.

Pokud nám momentálně vyhovuje spíše klávesnice než myš, můžeme samozřejmě pořád využít zadání několika prvních písmen požadovaného objektu a příkaz Go To, jak jsme si je popsali před chvilkou. Navíc ale můžeme velmi pohodlně procházet hierarchickou strukturou složek a souborů pomocí kursorových šipek.

Poznamenejme, že Mac OS obsahuje množství souborů a složek, které běžného uživatele nezajímají a jen by snižovaly přehlednost oken. Standardně se proto nezobrazují; můžeme si ale jejich zobrazení vyžádat pomocí aplikace předvoleb (modul "Expert" v uživatelských předvolbách, přepínač "Expert Mode"):

 Dočasně můžeme zobrazit obsah libovolné složky včetně skrytých také pomocí příkazu Go To; takto zobrazených dat se zbavíme příkazem "Update Viewers".

Navíc můžeme pro zvýšení přehledu využít několika dalších mechanismů: soubory a složky, jejichž jména začínají tečkou, jsou standardně "neviditelné" (nepracujeme-li v "expertním režimu"); v každé složce může být textový soubor se jménem .hidden, obsahující jména dalších složek a souborů, které nemají být zobrazeny (pozor, za posledním musí být konec řádku, jinak bude ignorován). Díky tomu se v Mac OS poměrně snadno vyznáme i ve velmi komplikovaném systému složek (adresářů) UNIXu.

Plocha

Na pracovní plochu můžeme odkládat libovolné objekty; na rozdíl od starších Mac OSů však plocha není plnohodnotnou složkou: může obsahovat jen zástupce, nikdy ne vlastní soubory. Proto také každé vhození objektu do plochy automaticky zástupce vytvoří, a v panelu pro ukládání souborů ("Save") bychom plochu hledali marně. Zato však můžeme na plochu odkládat i skupiny souborů a složek:

Podobně jako některé další vlastnosti Mac OS X, je i chování plochy ne zcela nejšťastnější kompromis mezi klasickou plochou starých Mac OSů a moderní "poličkou" (shelf) NeXTStepu: plocha sice dobře poslouží jako místo pro ukládání často používaných objektů (jenže na to je s výjimkou nemožnosti vhazování lepší Apple menu, které je k tomu ostatně přímo určeno), i jako dočasný odkládací prostor pro objekty, jež chceme zkopírovat nebo přenést mezi okny; má však následující nevýhody:

• zásadním problémem je to, že při práci s více aplikacemi (a Mac OS X na rozdíl od předchozích Mac OSů opravdu umožňuje bezproblémovou práci s více aplikacemi najednou) těžko nalezneme místo na ploše, které by nebylo zakryto okny. Jistěže vždy můžeme okna přemístit nebo miniaturizovat, nic pohodlného to však není;
• plocha se navíc nechová zcela konsistentně: objekty na ní sice vypadají jako zástupci; pokud však takový objekt kopírujeme nebo přemísťujeme, pracuje Workspace Manager ve skutečnosti s originálem objektu. Naopak ale, vhodíme-li objekt z plochy do koše, originál se nesmaže, jen se odstraní zástupce z plochy!
• plocha není ochotna přijímat objekty z jiných aplikací, než z Workspace Manageru, a to ani v případech, kdy tyto objekty representují přímo soubory nebo složky, a dokonce i do oken samotného Workspace Manageru je můžeme vhodit (a tím zkopírovat nebo přemístit);
• užíváme-li plochu jako dočasné odkladiště objektů pro kopírování, musíme nakonec zástupce z plochy naházet do koše -- jinak by tam zůstaly na věky věků.

Na ploše je také ikona odpadkového koše, která funguje dobře známým způsobem: můžeme do ní vhodit libovolný soubor nebo složku, jež chceme smazat. Mac OS je přemístí do speciálního prostoru, odkud je možné je v případě potřeby ještě obnovit (jednoduchým otevřením koše -- tj. poklepáním na jeho ikonu -- a odtažením ikon tam, kam je chceme uložit). Teprve ve chvíli, kdy chceme opravdu uvolnit místo na disku, můžeme koš vyprázdnit příkazem "Tools/Empty Trash". Tím se místo doopravdy uvolní, a samozřejmě už nadále nebude možné objekty obnovit.

Koš má tři podoby: prvá z nich ukazuje, že koš je prázdný, tedy že do něj od posledního vysypání nebyl vhozen žádný objekt:

Druhé podoby s "přetékajícím obsahem" koš nabyde jakmile do něj něco vhodíme:

Třetí a poslední podobou koš ukazuje, že je do něj právě nejaký objekt vhazován; při ní je víko odklopeno. Tak na první pohled poznáme, že opravdu vhazujeme do koše (i kdybychom si spletli "přemísťovací" kursor, který se zobrazí při vyhazování do koše, s "linkovacím", který slouží při vhazování ikon na plochu).

Umístění koše na ploše je nepraktické z téhož důvodu, jako u obecných ikon: často se stane, že koš je zakryt některým z oken. Proto je příjemné, že Workspace Manager má standardně v menu příkaz, který "vyhodí do koše" všechny označené objekty: jedná se o příkaz "Move to Trash" z nabídky "File".

Práce s disky

Disk se v systému souborů Mac OSu z hlediska uživatele prakticky neliší od složek. To je samozřejmě vlastnost "zděděná" od UNIXu: celý systém souborů a složek má jediný společný kořen, který je totožný s kořenovou složkou hlavního disku, a ostatní disky -- jak fyzické, tak i síťové, pevné nebo výměnné -- mohou být do tohoto systému "namontovány" pod libovolnými jmény a na libovolná místa. Neurčíme-li jinak, "montuje" Mac OS disky (vyjma síťových) do kořenové složky pod jmény, odpovídajícími skutečným jménům uloženým na discích. Podívejme se např. na kořenovou složku na následujícím obrázku:

Kromě tří ikon složek v prvém řádku zde vidíme ikonu kompaktního disku (CD-ROM) a ikonu druhého pevného disku ve druhém řádku. Rozdíl mezi disky a složkami z hlediska uživatele Mac OS tedy je pouze v inicializaci, vkládání a vyjímání disket a přenosných disků:

• vložíme-li výměnné médium (disk, CD-ROM) do počítače, Mac OS jej ihned automaticky připojí jako novou složku v kořenové složce, a navíc jeho ikonu uloží na plochu. V předvolbách si navíc můžeme vyžádat případné otevření disku nebo alespoň jeho označení;
• vložíme-li nenaformátovaný nebo nečitelný disk nebo disketu, zobrazí Mac OS panel, ve kterém nám umožní disk inicializovat (zformátovat). Můžeme zvolit druh formátování; standardně Mac OS nabízí tři možnosti: MS-DOS, Macintosh a samozřejmě vlastní formát. Nechceme-li disk formátovat, můžeme jej z počítače vyjmout;
• chceme-li disk vyjmout z počítače, označíme jej a zvolíme příkaz Eject (nebo vhodíme jeho ikonu do koše, jako bychom chtěli smazat složku). Mac OS disk automaticky "vyplivne".

Práce se soubory a složkami

Soubory a složky, se kterými chceme pracovat, můžeme označovat standardním způsobem pomocí myši a přepínačů Shift a Alt.; s tímto mechanismem jsme se seznámili již v oddílu, věnovaném uživatelskému rozhraní. Libovolný soubor nebo složku nebo skupinu označených souborů či složek můžeme přemístit nebo zkopírovat na jiné místo jednoduchým vhozením myší. To, k jaké akci ve skutečnosti dojde, přitom indikuje vzhled kursoru myši:

• je-li kurzor myši obyčejná černá šipka, nedojde při vhození k žádné akci (např. proto, že objekt právě táhneme přes složku na disku, na který je zápis zakázán nebo nemožný);
• je-li vedle šipky malá tečka, budou soubor nebo složka přemístěny. Přemístění je automatické, jestliže přemisťujeme objekt v rámci jednoho disku; můžeme si jej však kdykoli (tedy i mezi různými disky) vyžádat stisknutím klávesy Command. Cílová složka nebo disk navíc při přemísťování vždy reaguje a dává na vědomí, že je ochoten tažený objekt přijmout;
• je-li vedle šipky malé plus, budou soubor nebo složka zkopírovány. Kopírování je automatické je-li cílem jiný disk, než na kterém leží kopírovaná data; můžeme si jej ale kdykoli (tedy i na jednom disku) vyžádat stisknutím klávesy Alt. Soubor nebo složku můžeme kopírovat nebo přemístit i na (výměnný) disk na kterém není dostatek místa; Mac OS nám v takovém případě umožní rozdělit soubor nebo složku na několik částí a každou uložit na samostatný disk;
• konečně, je-li vedle šipky šipka druhá, menší, bude vytvořen zástupce souboru ("soft link" -- poznamenejme, že v Mac OS zástupci opravdu fungují, a ne jako ve Windows). Vytvoření zástupce si můžeme kdykoli vyžádat stisknutím klávesy Control. Kopírovat nebo "linkovat" můžeme disk stejně snadno, jako složku nebo soubor.

Tři výše zmíněné podoby kursoru vypadají takto:

Na obrázcích v tomto textu však namísto nich uvidíte jiné podoby kursoru, daleko praktičtější, převzaté z NeXTStepu; v odstavci věnovaném administrativě si ukážeme, jak jimi standardní nepříliš šikovné kursory nahradit.

Cílem vhození může být v Mac OS téměř cokoli:

• disky, soubory nebo složky můžeme vhazovat do jiných složek; ty mohou být zobrazeny buď v jiném okně Workspace Manageru, nebo v cestě, nebo na ploše, nebo v okně jiné aplikace. Používáme-li jiný režim zobrazení než Browser, může být cílem vhození i složka nebo disk v dolní části okna;
• velmi často můžeme libovolný objekt vhodit prostě do okna některé jiné aplikace; zpracování objektu pak záleží na této aplikaci. Kterýkoli soubor nebo složku např. můžeme vhodit do okna aplikace Mail; vhozená data se stanou součástí zprávy;
• cílem vhození může být i ikona libovolné aplikace (jen je-li na ploše). V takovém případě se aplikace aktivuje a vhozené soubory otevře (je-li to v jejích silách);
• libovolný soubor nebo složku nebo skupinu označených souborů můžeme zrušit vhozením do koše.

Složky a soubory můžeme také rušit rovnou (aniž bychom je ukládali do recyklovače) příkazem "File/Delete Now".

Poklepáním můžeme otevřít i libovolnou jinou ikonu stejně, jako recyklovač. Význam "otevření" závisí na tom, co vlastně ikona reprezentuje:

• disk nebo složka ukáže svůj obsah (v novém okně, nedržíme-li klávesu Alt);
• zkomprimovaný nebo zašifrovaný soubor otevře inspektor (s inspektory se seznámíme později), který umožní jeho uvedení do původního stavu;
• poklepeme-li na ikonu aplikace, aplikace se spustí. Pokud však aplikace již běží, nespustí se její druhá kopie, ale aplikace se aktivuje a všechna její okna Mac OS převede na popředí;
• poklepeme-li na ikonu datového souboru, který patří nějaké aplikaci (Mac OS X Server přiřazuje soubory aplikacím standardně podle přípon, na discích HFS však umí využít i údaje creator/type), aplikace se spustí a otevře zvolený datový soubor;
• poklepeme-li na ikonu datového souboru, který nepatří žádné aplikaci, otevře se soubor ve standardním editoru TextEdit;
• poklepeme-li na ikonu spustitelného textového souboru, spustí se soubor jako UNIXový script v aplikaci Terminal (té se budeme také věnovat později).

Workspace Manager standardně nepodporuje kopírování souborů pomocí služeb Cut/Copy/Paste; pokud by to někomu zásadně chybělo, bylo by možné tuto službu poměrně snadno doprogramovat např. prostřednictvím systému služeb.

Workspace Manager nabízí i několik služeb, které není možné provést "taháním ikon sem a tam"; tyto služby jsou soustředěny v menu "File" a pracují nad označenými soubory a adresáři:

• příkaz "Duplicate" vytvoří kopii, nazvanou "CopyOf<původní jméno>";
• příkaz "Compress" zkomprimuje označené soubory a adresáře, takže budou na disku zabírat méně místa. Je-li označený soubor již zkomprimován, změní se příkaz na "Decompress" a umožní obnovení původního souboru nebo adresáře;
• příkaz "New Folder" vytvoří novou složku;
• příkaz "Move to Trash" vyhodí označené objekty do koše;
• příkaz "Show Original" zobrazí originální objekt, je-li označen zástupce;
• příkaz "Delete Now" zruší označené objekty (aniž by je umístil do koše -- proto se před provedením akce ještě zobrazí ověřovací dialog).

Chceme-li objekt přejmenovat, prostě klepneme na jeho jméno pod ikonou (nebo v zobrazení typu seznam); nemusíme na nic čekat, prostě se ve jméně rozbliká textový kursor a můžeme jej změnit. Samozřejmě, že fungují standardní textové služby, jako označení slova (např. jen jména bez přípony) poklepáním apod...

Seznam procesů

Všechny akce nad soubory -- kopírování, mazání a podobně -- provádí Workspace Manager na pozadí (tj. pro kažnou akci se vytvoří samostatný thread), takže nemusíme čekat až se např. kopírování ukončí, ale můžeme bez problémů pracovat dále. Informaci o tom kolik takových akcí zároveň probíhá, jaké jsou to akce a jak jsou daleko vidíme v okně procesů, které můžeme vyvolat příkazem "Show Workspace Processes" z nabídky běžících programů (ačkoli je příkaz ukryt v této nabídce, jedná se o službu Workspace Manageru; v NeXTStepu býval tento příkaz v logičtější nabídce "Tools" Workspace Manageru; tam ovšem nebyl k dispozici kdykoli a z kterékoli aplikace jako nyní). Kterýkoli z procesů v okně můžeme tlačítkem Pause pozastavit, tlačítkem Stop můžeme kteroukoli úlohu zcela zrušit.

Narazí-li Workspace Manager při úloze na problém, informuje nás o něm také prostřednictvím okna procesů:

• pokud by při kopírování nebo přesunu došlo k př.jpegání cílového souboru, optá se Workspace Manager má-li soubor př.jpegat nebo ponechat jeho původní podobu; pomocí přepínače opakování si můžeme tutéž akci vyžádat pro všechny ostatní případy v rámci této úlohy (což je zvláště šikovná služba: můžeme si tak vyžádat opakování kteréhokoli typu chování, ne jen "overwrite all"):
• pokud by došlo k př.jpegání cílové složky, přibude k těmto možnostem ještě varianta "Merge", která zkombinuje obsah obou složek dohromady;
• není-li na cílovém disku dostatek místa, umožní nám Workspace Manager místo uvolnit a pak v akci pokračovat, nebo data zkomprimovat a výsledek -- je-li to stále zapotřebí -- "roztrhat" na několik disků;
• obsahuje-li kopírovaná složka zástupce, dovolí nám Workspace Manager rozhdnout má-li se zástupce přeskočit, má-li se vytvořit nový zástupce, nebo má-li se zkopíropvat obsah původního souboru.

Okno procesů lze přepnout pomocí menu v jeho horní části do aplikačního režimu ("Applications"); v něm se zobrazují všechny spuštěné aplikace. Okno procesů se do aplikačního režimu přepne automaticky otevřeme-li jej ve chvíli, kdy Workspace Manager neprovádí žádnou úlohu na pozadí; chceme-li, můžeme je samozřejmě přepnout zpět pomocí téhož menu. V aplikačním režimu můžeme kteroukoli aplikaci aktivovat (poklepáním na její ikonu), a pomocí tlačítka "Force Quit" můžeme kteroukoli aplikaci násilně ukončit:

(Mimochodem, je věčná škoda, že firma Apple podlehla celosvětové stupiditě zvané politická korektnost: tato služba se totiž odjakživa jmenuje "Kill", a ještě v OpenStepu byla doprovázena roztomilou ikonou:

)

Inspektory

Inspektory, které můžeme zobrazit příkazy "Tools/Inspector/...", jsou speciální panely, jež nabízejí informace o označených souborech a/nebo adresářích; někdy můžeme pomocí inspektorů i měnit některé jejich atributy. Workspace Manager nabízí čtyři základní inspektory:

• inspektor atributů informuje o velikosti a umístění souboru, zjistíme zde i vlastníka a přístupová práva. Přístupová práva je prostřednictvím tohoto inspektoru možné i měnit. Je-li soubor ve skutečnosti zástupcem, ukáže nám inspektor tento fakt také a dozvíme se i který soubor je zastupován. Součástí inspektoru je i informace o datu a času poslední modifikace souboru. Označíme-li více souborů a adresářů, můžeme zjistit jejich souhrnnou velikost pomocí tlačítka Compute size vpravo uprostřed:
  
  
  
  
• obsahový inspektor nabízí speciální služby pro každý typ souboru. Standardně dokáže zobrazit obsah souborů typu .c, .h, .m, .rtf, .jpeg a .jpeg:
  
  
  
  navíc je možné doplnit vlastní obsahový inspektor pro jakýkoli další typ. Otevřeme-li obsahový inspektor nad adresářem, můžeme zvolit způsob setřídění jeho obsahu;
• inspektor "tools" nabízí seznam všech aplikací, které jsou schopny se souborem (na základě jeho přípony, či typu pro soubory na HFS disku) pracovat. Požadovanou aplikaci můžeme spustit poklepáním; tlačítkem "Set Default" můžeme také zvolit aplikaci, která se automaticky spustí, poklepeme-li na libovolný soubor s touto příponou:
  
  
  
  
• poslední inspektor je určen spíše pro administrátory, a umožňuje zjistit a/nebo změnit kompletní přístupová práva k souboru (běžná přístupová práva -- čtení, zápis -- jsou k dispozici prostřednictvím inspektoru atributů, zde však máme k dispozici kompletní přístupová práva UNIXu).

Díky tomu, že je systém inspektorů obecně rozšiřitelný, máme obvykle k dispozici možnost "nahlížet" pomocí obsahového inspektoru do řady typů souborů, a často je můžeme i editovat.

Tipy a triky

Workspace Manager nabízí řadu drobných fint, které mohou prokročilým uživatelům výrazně usnadnit práci se systémem. Prozatím se seznámíme se dvěma z nich:

• klepneme-li normálně na ikonu na ploše, ikona se prostě označí. Jestliže však při tom přidržíme klávesu Alt, odpovídající soubor nebo složka se ihned zobrazí v aktivním okně Workspace Manageru;
• poklepáním na ikonu aplikace aplikace spustíme nebo, pokud již běží, aktivujeme. Jestliže však při poklepání přidržíme klávesu Alt,aplikace se spustí v každém případě: můžeme takto tedy aplikace spustit tolikrát, kolikrát chceme.

Tato poslední možnost je, spolu se základním paradigmatem Mac OS, kde jedna běžící aplikace může obsahovat libovolný počet otevřených souborů, velmi praktická: máme-li např. rozpracovaný zároveň projekt, obsahující několik zdrojových souborů, a knihu, skládající se z několika kapitol, vyplatí se mít TextEdit spuštěný dvakrát, s tím, že jednu jeho instanci používáme pro texty projektu a druhou pro knihu. To nám umožní velmi pohodlnou orientaci v otevřených dokumentech: můžeme např. všechny texty projektu "vytáhnout" do popředí nebo naopak skrýt, aniž by se nám do toho "pletly" texty knihy. O něčem podobném se např. Windows s jejich nešťastnou filosofií aplikace=okno=dokument ani nezdá.

· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola

Copyright © OCSoftware, 2000; all right reserved