· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Většina informací je v Mac OS prezentována prostřednictvím oken ("windows") a panelů ("panels"). Okna obsahují základní informaci -- např. dokument, který právě píšeme je zobrazen v okně. Panely slouží nejčastěji pro další zpracovávání informace, zobrazené v okně: vlastní panel tedy má příkaz pro vyhledávání a záměnu textu, příkaz pro změnu použitého písma, příkaz pro změnu barvy a podobně. Příkladem může být obrázek:
Na něm vidíme jedno okno (Untitled.rtf) a dva panely -- korektor pravopisu a vyhledávací panel. Funkční rozdíly mezi okny a panely jsou minimální; snad jediný výrazný rozdíl spočívá v tom, že Mac OS běžně zobrazuje okna všech běžících aplikací, ale panely pouze právě aktivní aplikace, takže uživatel má na obrazovce lepší přehled. Panely navíc lze uzavřít jak příkazem "Close" z nabídky "File", tak i klávesou Esc; na okna klávesa Esc nepůsobí.
Okna i panely obsahují obvykle řadu společných ovládacích prvků:
(i) u horního okraje je titulek ("title"). Ten ve zkratce informuje o tom, co okno nebo panel obsahuje. Chceme-li okno nebo panel přesunout na jiné místo na obrazovce, můžeme táhnout myší jeho titulek (nebo okraj -- viz Předvolby níže). Kromě jména okna nese titulek ve svém vzhledu další informaci o stavu okna:
Zde jsou dvě neúplná okna (Školení.txt a Untitled.rtf) a panel pro výběr písma. Tmavý titulek má panel; to znamená, že mu momentálně "patří" klávesnice a můžeme do něj zapsat požadovanou velikost písma. Podle "vroubků" navíc poznáme, že panel sám "patří" oknu Školení.txt, takže změníme-li jeho pomocí písmo, bude se změna týkat tohoto okna (a nikoli okna Untitled).
Representuje-li okno nějaký soubor, má text v titulku pevně daný formát "<jméno souboru> -- cesta", a vlevo vedle něj vidíme malinkou ikonku dokumentu (vidíme ji na minulém obrázku v okně Školení). Z ní můžeme myší "vytáhnout" ikonu, reprezentující soubor, otevřený uvnitř okna, a kamkoli ji vhodit.
(ii) v pravém horním rohu okna nebo panelu bývá ovladač miniaturizace. Klepneme-li na tento ovladač (nebo poklepeme-li na titulek), okno nebo panel se zmenší buď jen na pouhý titulek, nebo na malou ikonu, která se umístí se k dolnímu okraji obrazovky. Zvětšíme jej dalším poklepáním. Metodu zmenšování určíme v předvolbách (viz níže);
(iii) vlevo vedle miniaturizace bývá naopak ovladač zvetšení ("zoom box"): ten okno zvětší na optimální velikost (odpovídající ideálně zobrazovaným datům). Druhé klepnutí nastaví zpět původní velikost;
(iv) v levém horním rohu naopak bývá tzv. uzávěr ("close box"), který normálně vypadá jako malý čtvereček. Klepneme-li na něj myší, okno nebo panel se zavře. Uprostřed uzávěru může být malá tečka -- takové okno (nebo panel) obsahuje nějaká data, která nejsou uložena na disk. Na minulém obrázku např. můžeme srovnat uzávěr panelu s písmy s "neuloženým" uzávěrem obou oken;
(ii) u stran a dolního okraje okna nebo panelu bývá často úzký rámeček -- dobře jej vidíme na panelu písem. Ten můžeme táhnout myší, a okno -- je-li to v jeho schopnostech -- změní svou velikost nebo pozici. Tažením kteréhokoli rohu měníme vždy velikost okna; strany a dolní okraj mohou podle nastavení předvoleb měnit velikost nebo polohu. Rámeček mají i okna, jejichž velikost nelze měnit; viditelný rozdíl spočívá v oddělení rohů -- podívejte se na dolní rohy panelu pro výběr písma (jehož velikost měnit lze), a přes něj ležícího panelu pro záměnu textu (jehož velikost měnit nelze):
Klepneme-li myší kamkoli do okna nebo panelu (s výjimkami, popsanými níže), aktivujeme jej: okno se přemístí do popředí a stane se aktivním. U některých oken může zároveň klepnutí vyvolat akci (nikdy to však nebude akce nevratná); chceme-li mít jistotu že klepnutí žádnou akci nevyvolá, klepneme na titulek okna. Stejně jako ve starém Mac OS obecně platí, že klepnutí do neaktivního textového okna nepřemístí kursor -- což je daleko rozumnější, než opačný přístup MS Windows.
Klepnutí na uzávěr nebo miniaturizátor neaktivního okna okno neaktivuje, ale rovnou zavře nebo zmenší (klepnutí na zvětšení okno aktivuje a zároveň zvětší). Některá okna mohou být aktivována jen klepnutím do textového pole, jinak zůstanou neaktivní (např. panel fontů). To je tehdy, když standardně pracujeme v jiném okně, a do pomocného se obracíme jen pro řízení hlavního okna: např. v uvedeném příkladu jistě nechceme při každé změně fontu zbytečně aktivovat panel fontů a zpět zase textové okno.
Přidržíme-li klávesu Alt a klepneme na titulek některého okna nebo panelu, přemístí se okno do popředí. Aktivní a hlavní okno nebo panel se při této akci nemění. Držíme-li klávesu Alt, můžeme neaktivní okno tažením i přemísťovat po obrazovce; přidržíme-li naopak klávesu Command a klepneme na titulek, přemístí se okno do pozadí. Aktivní a hlavní okno nebo panel se při této akci nemění.
Tyto služby jsou mimořádně cenné ve chvíli, kdy chceme např. do jednoho okna psát, ale do jiného se díváme (na vzor toho, co píšeme): pak jimi snadno zajistíme to, že aktivní okno -- do kterého píšeme text -- je na obrazovce překryto tím oknem, které chceme vidět celé. Odeslání okna do pozadí Command-klepnutím na jeho titulek je také nejrychlejší a nejpohodlnější způsob, jak se krátkodobě zbavit okna, jež nám zakrývá něco co chceme vidět: ani přemístění, ani miniaturizace nejsou tak rychlé, a obojí navíc má potenciálně nežádoucí vedlejší efekt (tj. přemístění nebo miniturizaci okna: věteinou nechceme s tímto oknem dělat nic, jen nám stojí v cestě).
Nakonec se stručně zmíníme o modálních panelech. Modální panel je takový, který musíme uzavřít dříve, než bude možné pokračovat v práci s danou aplikací. Mac OS používá modální panely v nejmenší možné míře -- neexistuje ani nejmenší důvod k tomu, aby např. vyhledávací panel byl modální (jako v některých aplikacích Windows nebo starých Mac OSů). Přesto však některé panely modální být musí z principu věci: typickým případem je např. panel pro uložení dat do souboru, nebo panel, jímž Mac OS X ověřuje zda chceme uložit změny v okně:
Především, i tehdy, když je otevřen modální panel, můžeme nadále měnit polohu všech oken: i okna aplikace, jež panel otevřela, můžeme volně přemísťovat po obrazovce nebo měnit jejich vzájemné pořadí. Tak se nám nemůže stát to, že bychom se před zavřením panelu potebovali podívat do některého z oken, ale toto okno je zrovna zakryté a nelze jej odkrýt.
(Mimochodem, nové uživatelské rozhraní Aqua to ještě zdokonaluje, a nabízí modální panel vázaný na konkrétní dokument, takže není blokovaná celá aplikace: se všemi ostatními dokumenty můžeme volně a bez problémů pracovat, blokován je jenom ten, ve kterém je panel.)
Další speciální službou je to, že všechny modální panely se zobrazují "nad" všemi normálními okny. To je proto, že Mac OS nabízí plnohodnotné multitáskové prostředí, ve kterém může bez nejmenších obtíží zároveň běžet mnoho aplikací. Modální panely, jež vyžadují bezprostřední pozornost uživatele, jsou tak vždy viditelné a nemohou být zakryty ostatními okny.
Oken a panelů se týkají některá nastavení ve víceúčelovém panelu, který otevřeme -- stejně jako všechny ostatní moduly -- prostřednictvím menu Apple: v něm zvolíme podmenu "User Preferences" a v ní položku "Appearance". V panelu pak zvolíme oddíl "Options":
· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Copyright © OCSoftware, 2000; all right reserved