· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Standardním textovým editorem Mac OS je TextEdit; ten tedy nahrazuje Zápisník (SimpleText) ze starších versí Mac OSu. TextEdit samozřejmě neaspiruje na plnohodnotný wordprocesor; přesto jsou jeho služby dostatečně luxusní, a je možné v něm pohodlně připravovat všechny běžnější texty (včetně jednodušších knih). TextEdit nalezneme na standardním místě "/System/Applications", nebo v Apple menu.
Základní služby TextEditu pro psaní a formátování textu nemá smysl podrobně popisovat -- přesně odpovídají obecným službám Mac OS, popsaným v kapitole o zpracování textu. V této kapitole se proto soustředíme na služby, jež přináší aplikace TextEdit navíc.
TextEdit dokáže pracovat jak s ASCII textem, tak i s formátovanými dokumenty v RTF (Mac OS obecně pracuje se standardy, místo toho, aby definoval své proprietary formáty, jak je nedobrým zvykem v jiných systémech); mezi oběma možnostmi přepínáme příkazem "Make RTF/ASCII" z nabídky "Format/Text".
Pro vyhledávání textu slouží sada příkazů z nabídky "Edit/Find":
Poznamenejme, že tyto příkazy jsou samozřejmě standardem, dodržovaným ve všech aplikacích -- nic takového, jako Windowsovské "Ctrl-F někde, F3 jinde, sémantika pokaždé jiná" pro hledání textu v Mac OS samozřejmě není.
Nesmírně praktické je také to, že Mac OS má samostatnou schránku pro vyhledávaný text. Díky tomu můžeme text, který jsme v jedné aplikaci zapsali do vyhledávacího pole (nebo označili pomocí příkazu "Enter Selection"), okamžitě hledat i kdekoli jinde. Jen škoda, že Apple tuto schránku nepoužívá důsledně, takže třeba zrovna aplikace Find, která by ji potřebovala přímo nutně, ji ignoruje (aplikace Find je vůbec jednou z nejodfláknutějších aplikací Mac OS X Serveru).
Další standardní služba, na kterou se zde podíváme blíže, je tisk. Mac OS samozřejmě obsahuje tiskový spooler, takže zatímco tisk probíhá, můžeme s aplikací, z níž jsme tiskli, bez problémů dále pracovat. Základní příkazy pro tisk jsou dva:Velikost písma a stránky různé aplikace řeší různě; Edit nabízí dvě možnosti: standardně funguje tak, že vždy na stránce zobrazí celou šířku textu. Chceme-li tedy, aby se nám toho hodně vešlo na jeden papír -- za cenu malého písma -- prostě před tiskem okno Editu roztáhneme do šířky; naopak, požadujeme-li velké a snadno čitelné písmo, okno zúžíme. Kromě toho můžeme Edit přepnout příkazem "Format/Wrap to Page" do stránkového režimu, kdy zalamuje stránky přesně podle zvolené velikost písma.
příkaz "Print" otevře standardní dialog pro tisk -- zde můžeme zvolit tiskárnu, na kterou má být výstup směrován (nebo si můžeme vyžádat uložení PostScriptováho výstupu do souboru, či tiskový náhled /preview/), počet kopií dokumentu, zvolit stránky, jež se mají vytisknout, apod:
Zajímavá možnost je pomocí nabídky "Layout" rozdělit stránku na dva až šestnáct oddílů, z nichž každý bude využit jako samostatná stránka -- tak můžeme snadno např. na list papíru A4 vytisknout dvě stránky A5 nebo čtyři stránky A6. Naopak je nesmírná škoda, že oproti NeXTStepu zmizela standardní podpora síťového faxování (opět je pro mne absolutně nepochopitelné, co Apple k tomuto podivnému kroku vedlo?!?).
TextEdit umožňuje vkládat do dokumentů libovolné objekty. Nejběžnějším případem samozřejmě budou obrázky; ty se automaticky zobrazují korektně bez ohledu na použitý formát (samozřejmě za předpokladu, že součástí systému jsou drivery pro práci s daným formátem).
Do dokumentů však můžeme vkládat i jiné objekty: další soubory, složky, a dokonce i celé disky:
Obsah dokumentu do jisté míry funguje stejně, jako jakákoli složka: libovolný objekt tam můžeme vhodit, a objekt se do dokumentu zkopíruje; pokud při vhazování přidržíme klávesu Control, vytvoří se uvnitř dokumentu zástupce vhazovaného objektu -- přesně stejně, jako tomu je v oknech Workspace Manageru. Složky (nebo disky) navíc můžeme vhazovat i bez přepínače; TextEdit nám pak dá na vybranou, chceme-li je zkopírovat nebo vytvořit zástupce.
I další práce s vloženými objekty odpovídá dosti přesně službám oken Workspace Manageru, jen musíme dokument nejprve uložit na disk (pokud bychom na to zapomněli, následující služby by prostě nefungovaly):
Formát dokumentu s vloženými objekty je geniálně jednoduchý: Mac OS totiž opět používá pseudosoubory (packages). Takový dokument (v tomto případě s příponou rtfd) je ve skutečnosti vlastně složka, jež obsahuje všechny vložené objekty jako docela standardní soubory (nebo zástupce), a navíc soubor TXT.rtf, ve kterém je uložen textový obsah dokumentu:
(Povšimněte si, že pro objekty, jež samy nejsou obrázky, obsahuje dokument také stejně pojmenované ikony, jež je v jeho okně representují).
Mac OS X sám vnitřně využívá kódování UNICODE, takže není žádným způsobem omezen na anglickou (nebo jinou) konkrétní abecedu. Textové dokumenty však někdy jsou ukládány na disk v osmibitovém kódování, jež takové problémy má (buď kvůli spolupráci se systémem, který UNICODE nepodporuje, nebo docela prostě pro úsporu místa).
Proto TextEdit umožňuje práci jak s texty v kódování UNICODE, tak i s dokumenty v řadě nejrůznějších osmibitových kódování. Otevíráme-li dokument, můžeme požadované kódování určit pomocí menu v dolní části panelu:
Volba "Automatic" použije automaticky UNICODE pokud v něm je dokument uložen (kódování UNICODE je možné snadno poznat), nebo standardní systémové osmibitové kódování, pokud je dokument uložen osmibitově. Standardní systémové kódování určuje administrátor, a my si ukážeme jak se to dělá až ve druhé části školení.
Stejně je tomu při ukládání; tam nám však TextEdit může omezit výběr kódování: nabídne nám totiž jen ta kódování, ve kterých je možné uložit daný dokument. Jestliže tedy máme například v textu české znaky, nebude možné jej uložit v kódování Latin1.
TextEdit standardně nenabízí všechna kódování, jež systém podporuje, ale jen jejich podmnožinu. Tu sice je možné měnit, je to však práce pro administrátora; způsob, jak to udělat, proto popíšeme až později.
cc· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Copyright © OCSoftware, 2000; all right reserved