· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola

Práce s textem

Pracujeme-li s textem, používáme v Mac OS vždy stejnou sadu operací; složitější aplikace pouze tuto sadu rozšiřují o další možnosti, ale základy jsou stejné v textovém poli panelu jako v okně DTP systému. Základní operace jsou tyto:

• stisknutí některé klávesy samozřejmě vloží do textu odpovídající znak;
• kombinace Alt-písmeno a Shift-Alt-písmeno obecně vkládají speciální znaky;
• kombinace Alt-mezerník zapíše do textu "nelámatelnou" mezeru; v místě takové mezery nemůže končit řádek;
• v textových polích, jež normálně Tab nebo Enter opustí, lze vložit Tab či Enter kombinacemi Alt-Tab a Alt-Enter;
• vložené znaky můžeme mazat "odzadu" klávesou Backspace; mazání "odpředu" závisí na tom, je-li na klávesnici klávesa Delete;
• text se vkládá vždy na místo, kde je textový kurzor ("insertion point"). Ten není totožný s kurzorem myši -- textový kurzor je blikající svislá čárka mezi některými dvěma znaky (nebo před prvním znakem nebo za posledním znakem);
• textový kurzor můžeme kamkoli do textu umístit klepnutím; můžeme jej také přemisťovat pomocí kurzorových šipek; mezi nejběžnější standardní kombinace patří
  • Alt-šipka vlevo/vpravo přemístí kursor o celé slovo
  • Control- nebo Command-šipka vlevo/vpravo přemístí kursor na začátek/konec řádku
  • Alt-šipka nahoru/dolů přemístí kursor na začátek/konec odstavce;
  • Control-šipka nahoru/dolů přemístí kursor o velikost okna výš/níž;
  • Command-šipka nahoru/dolů přemístí kursor na začátek/konec textu.

Práce s bloky textu

Textový kurzor můžeme roztáhnout na tzv. blok -- kurzor pak nebliká, ale všechny znaky, které jsou uvnitř bloku, jsou zobrazeny na podkladu jiné barvy než zbytek textu. Říkáme, že jsme tyto znaky označili ("select").

• asi nejběžnější způsob označování bloku je tažením myší: označí se všechna písmena od bodu, kde tažení zahájíme, až na místo, kde skončíme. Mac OS X si chválabohu nehraje na textový drag&drop, takže můžeme tažení bez obav zahájit i uvnitř dříve existujícícho bloku.
• můžeme také umístit kurzor na jeden "konec" požadovaného bloku, přidržet klávesu Shift, a klepnout na druhý "konec".
• vůbec libovolné přemístění kurzoru (např. šipkami) označuje text, pokud při něm držíme klávesu Shift;
• chceme-li označit nějaké slovo, poklepeme na něj. Jestliže po druhém klepnutí tlačítko myši neuvolníme ale namísto toho táhneme, můžeme text označovat slovo po slově;
• trojím klepnutím označíme celý řádek (nebo odstavec). Jestliže po třetím klepnutí tlačítko myši neuvolníme ale namísto toho táhneme, můžeme text označovat řádek po řádku.

Samozřejmě, že vložíme-li nějaký text ve chvíli, kdy má kurzor podobu bloku, budou všechny označené znaky (tj. znaky uvnitř bloku) před vložením nového textu smazány; blok můžeme také smazat klávesou Backspace nebo příkazem Delete z menu Edit.

Pro přenášení textu mezi různými místy dokumentu nebo mezi různými dokumenty můžeme použít tzv. schránku ("pasteboard"). To je vyhrazená oblast, která může (mimo jiné) obsahovat libovolný úsek textu. Pro práci se schránkou slouží standardní příkazy z menu Edit:

• příkazem Cut přemístíme označený text do schránky;
• příkazem Copy označený text do schránky zkopírujeme;
• příkazem Paste vložíme text ze schránky na místo kurzoru.

Schránka Mac OS toho samozřejmě dokáže daleko více. Především, stejně jako na Macintoshi, může schránka obsahovat údaje v řadě různých formátů. Při práci s textovou schránkou se vždy bere v úvahu byl-li původní text celým slovem nebo ne; v prvním případě Mac OS korektně zpracuje mezery (automaticky je přidá nebo ubere tak, aby se dvě slova neslila dohromady, a aby mezi slovy nidke nebyly dvě mezery vedle sebe) -- to je daleko spolehlivější mechanismus, než mechanické označování mezery za slovem, jímž se pyšní Windows...

Formátovaný text

Služby pro práci s formátovaným textem se samozřejmě budou lišit podle rozsahu, ve kterém ta které aplikace formátování podporuje; i zde je však k dispozici řada standardních operací.

Samotné formátování probíhá naprosto běžným zpsobem: vyvoláme-li jakýkoli formátovací příkaz ve chvíli, kdy je označen blok, aplikuje se nový formát na všechen označený text. Jestliže ve chvíli vyvolání příkazu blok označen není, bude nový formát platit pro nově vložené znaky (pokud před jejich vkládáním nepřemístíme textový kursor).

Písmo

Služby pro formátování písma jsou soustředěny v nabídce "Format/Font":

a můžeme je zhruba rozdělit do čtyř skupin:

• množství služeb pro změnu atributů písma by bylo zbytečné detailně popisovat; nejběžnější z nich je "Bold" pro tučné písmo, "Italic" pro kursívu a "Underline" pro podtržení. Za zmínku stojí rozumné chování menu: název příkazu se mění podle toho, co se opravdu stane -- Italic tedy znamená, že se normální písmo skloní; Unitalic naopak že se kursíva narovná;
• unikátní a nesmírně praktickou vlastností Mac OS je samostatná schránka pro styl: chceme-li formátovat nějaký úsek textu stejně jako jiný, již zformátovaný text (který ani nemusí být ve stejné aplikaci), umístíme nejprve textový kursor do již zformátovaného textu, a vyvoláme službu "Copy Font". Pak označíme text, který chceme formátovat, a službou "Paste Font" na něj kompletní formát přeneseme;
• příkaz "Font Panel" otevře standardní panel pro výběr fontu, vzhledu a velikosti. Díky tomu, že Mac OS využívá jako zobrazovací primitiva PostScript, máme k dispozici plný Internet fontů (pravda, ne již tolik z nich obsahuje znaky s diakritickými znaménky) a neexistuje žádné omezení na velikost (včetně třeba písma o velikosti 1 bod, nebo naopak třeba 154265 bodů; pokud to někdo potřebuje, jsou k dispozici i neceločíselné velikosti -- můžeme psát třeba písmem o velikosti 31.41592654 bodu). Panel nabízí všechny fonty, které jsou v systému k dispozici a výběr nejčastěji užívaných velikostí -- můžeme však zadat velikost zcela libovolnou; v panelu si také můžeme prohlédnout vzhled fontu: do textového pole v jeho horní části prostě napíšeme text, který chceme vidět. Smažeme-li všechen text v poli, bude panel zobrazovat jméno zvoleného fontu:
• trochu jinak určujeme barvu textu: stačí mít k dispozici libovolný ovladač, který může sloužit jako zdroj pro tažení a vhození barvy -- buď standardní panel barev (ten otevřeme příkazem "Show Colors"), nebo jakýkoli ovladač s tzv. barevnou studánkou, se kterou se seznámíme později. Barvu pak prostě myší vhodíme do okna s označeným textem, a ten se okamžitě přebarví. Můžeme barvu vhodit i do okna bez označeného bloku; pak se barva nastaví pro nově vložené znaky (pokud před jejich vkládáním nepřemístíme textový kursor):

Odstavce

Služby pro formátování odstavců nalezneme v trochu nešťastně pojmenovaném menu "Format/Text"; standardně zde jsou následující příkazy:

• "Align Left/Center/Justify/Right" určí zarovnání odstavce;
• podobně jako tomu je u formátu písma, nabízí Mac OS i samostatnou schránku pro formát odstavce -- služby "Copy Ruler" a "Paste Ruler" můžeme používat pro přenášení formátů odstavce stejně, jako služby "Copy/Paste Font" pro přenášení formátu písma;
• příkazem "Show Ruler" vyvoláme v textovém okně tzv. pravítko, jehož prostřednictvím můžeme určovat nastavení obou okrajů textu, tabelátorů a dalších atributů odstavce.

Ačkoli standardní textové služby Mac OS neaspirují na komplexní wordporcesor, sada služeb, zajištěná prostřednictvím pravítka, je dost široká; je zde k dispozici mj. i samostatné zarovnání prvního řádku -- tak snadno docílíme libovolné indentace nebo outdentace.

Chceme-li např. formátovat text jako seznam bodů s "bullety", nastavíme první řádek outdentovaný a první tabelátor posadíme na stejnou posici, jako levý okraj odstavce. Pak můžeme na začátek prvního řádku umístit bullet, tabelátorem přejít na začátek textu a psát -- celý odstavec se zformátuje přesně podle potřeby.

Jiný často užívaný trik je vložení prázdného řádku s malým fontem: Mac OS totiž nenabízí možnost nastavit odsazení mezi odstavci; jednotlivé odstavce proto jsou buď bezprostředně za sebou, nebo mezi nimi je vložený další prázdný. Z typografických důvodů však často chceme, aby mezi odstavci byl prostor výrazně užší, než obyčejný prázdný řádek -- toho docílíme snadno tím, že mezi odstavce vložíme prázdný řádek, a nastavíme jeho formát na čtyř či pětibodové písmo:

Minulý obrázek navíc ukazuje práci s pravítkem: jednotlivé zarážky můžeme prostě myší převézt na požadované místo; chceme-li přidat nový tabelátor, prostě do pravítka klepneme, nebo tabelátor "přivezeme" z políčka vpravo nahoře. Existující tabelátor zrušíme tak, že jej odtáhneme z pravítka pryč. Obrázek také ukazuje, že při přemísťování zarážky Edit zobrazuje pozici (5.4 cm) a zároveň kreslí šedou čáru přes celé okno v místě, kde se objekt právě nalézá -- tak můžeme pohodlně umísťovat tabelátory nebo značky odsazení vzhledem k již napsanému textu.

· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola

Copyright © OCSoftware, 2000; all right reserved