· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Systém předvoleb v Mac OS X můžeme popsat ve třech krocích: nejprve se podíváme na předvolby s obecnou platností, pak se stručně seznámíme s předvolbami jednotlivých aplikací. Nakonec si zběžně ukážeme mechanismus, který Mac OS X pro uživatelské předvolby využívá.
Všechny obecné předvolby jsou přístupné prostřednictvím Apple menu; to samo ale slouží jen jako vstupní bod pro aplikaci Preferences, která se o přístup k panelům předvoleb stará.
Aplikace sama je uložena ve standardní složce "/System/Applications", a můžeme ji odtamtud bez nejmenších problémů spustit. Aplikace v takovém případě otevře okno, jehož prostřednictvím si můžeme vyžádat otevření kteréhokoli z panelů:
Všechny předvolby navíc lze rozdělit do dvou skupin: uživatelské předvolby, které mají vliv pouze na nastavení týkající se jednoho uživatele, a systámová nastavení, která tak či onak ovlivňují celý počítač (dobrým příkladem systémového nastavení je určení data a času). Většina systémových nastavení je chráněna před př.jpegáním běžným uživatelem: v levém dolním rohu jejich panelů bývá ikonka "Editing disabled";
klepnutím na ni můžeme panel odemknout, ale jen v případě, že známe administrátorské heslo (více se dozvíme v druhé části školení, věnované základům administrativy).
Toto členění je standardně bráno v úvahu v Apple menu, kde jsou panely předvoleb rozděleny do dvou skupin, a chceme-li, může jej podporovat i sama aplikace Preferences: stačí v menu v levém horním rohu zvolit namísto "All" buď "User Preferences" nebo "Computer Settings", a aplikace bude nadále zobrazovat jen předvolby vybrané skupiny. Samozřejmě kdykoli můžeme opětovným nastavením "All" zajistit zobrazení všech panelů.
Standardně Mac OS X obsahuje ty panely předvoleb, jež vidíme na minuém obrázku. Systém předvoleb je však samozřejmě rozšiřitelný, a jakýkoli subsystém do něj může přidat předvolby vlastní: můžeme například předpokládat, že jakmile bude pro Mac OS X k dispozici kompletní podpora FireWire včetně střihového software (což by snad nemělo mít dlouhého trvání, protože již dnes je nejlepší střihový software k dispozici právě pro Macintosh, zatím bohužel jen pro Mac OS 9), přibude nový panel předvoleb pro řízení tohoto rozhraní...
S většinou konkrétních panelů se seznámíme přímo v odstavcích, kde popisujeme odpovídající služby: tak například panel Localization je popsán v kapitole věnované lokalizaci, zatímco s panelem Keyboard jsme se již seznámili v kapitole o klávesnici. Podobně se můžeme podívat na popis panelu Mouse a na částečný popis panelu Appearance.
Kromě standardních předvoleb, jež mají vliv na všechny aplikace (v rámci daného uživatele), nebo dokonce na celý systém, má samozřejmě každá aplikace vyjma těch nejjednodušších svůj vlastní panel předvoleb, kde se určují její konkrétní nastavení.
Aplikační panely předvoleb se vždy vyvolávají příkazem "Preferences" z menu "Edit" (je to krok zpět, jímž Mac OS X vychází vstříc uživatelům starších Mac OSů; logicky samozřejmě aplikační předvolby v menu "Edit" nemají co dělat, a patřily by nejspíš do menu Apple vedle položky "About...". dokonce i u Apple to již pochopili, takže nové rozhraní Aqua předvolby umisťuje právě tam):
Konkrétní obsah panelu zcela závisí na konkrétní aplikaci, a s těmi běžnějšími panely se proto seznámíme až při popisu odpovídajících aplikací.
Nakonec je vhodné se alespoň ve stručnosti seznámit s mechanismy, které Mac OS X používá pro ukládání a údržbu předvoleb: ačkoli běžný uživatel nemá možnost s nimi přímo pracovat (zkušený uživatel nebo administrátor již ano, jak uvidíme v druhé části školení), přesto mu základní představa o tomto mechanismu umožní lépe předvoleb využívat.
Všechny předvolby, jejichž platnost je omezena na daného uživatele, ať již se týkají jediné aplikace nebo celého systému, jsou uloženy v tzv. defaults databázi. To je systém údajů, který Mac OS automaticky udržuje, a ve kterém jsou (s trochou nepodstatného zjednodušení) uloženy libovolné datové objekty jako ve slovníku pod jménem aplikace a jménem předvolby. Navíc existuje speciální jméno "universální" aplikace, které platí pro všechny ostatní.
Chce-li pak například aplikace TextEdit zjistit hodnotu předvolby NSPaperType (která standardně obsahuje druh papíru, na který se bude tisknout), vyžádá si tento údaj z defaults databáze. Ta nejprvě zjistí, existuje-li hodnota se jménem NSPaperType pro aplikaci TextEdit; ano-li, vrátí tuto hodnotu. Jestliže tomu tak není, vyhledá se hodnota NSPaperType v "universální" aplikaci. Díky tomu je snadné zařídit, aby to či ono nastavení platilo pro všechny aplikace -- kromě těch, které si jej samy přestaví jinak. Následující obrázek ukazuje zjednodušenou strukturu takové defaults databáze: je v ní vidět, že aplikace MacCAD bude standardně tisknout na A3, zatímco ostatní aplikace (např. TextEdit) budou tisknout na A4, ve shodě s universálním nastavením:
Každý uživatel Mac OS X má svou vlastní defaults databázi, která s defaults databázemi ostatních uživatelů nemá nic společného. Tak je jednoduše a spolehlivě zajištěno, že se uživatelé nebudou o nastavení aplikací nijak "prát": jiný uživatel by například mohl mít určenou velikost papíru A3 v universální skupině pro všechny aplikace, ale právě pro MacCAD by měl nstavenu velikost papíru 3x10 cm, protože jej používá na potisk štítků...
Údaje, jež není možné ukládat do defaults databáze, protože slouží pro více uživatelů najednou, ukládá Mac OS do jiné databáze, která se jmenuje NetInfo. NetInfo není nijak závislé na tom kterém uživbateli, naopak -- NetInfo je distribuovaná databáze údajů, které jsou k dispozici pro kompletní počítačovou síť. Údaje, uložené v NetInfu, tak mohou sloužit nejen všem uživatelům jednoho počítače, ale i uživatelům všech počítačů v celé síti.
Jinak je základní princip NetInfa zhruba obdobný základnímu principu defaults databáze: jsou v něm uloženy údaje pod jmény, jen tentokrát není struktura dvouúrovňová (jméno aplikace/ jméno předvolby), ale libovolně hluboká. Rutiny, jež s NetInfem pracují, automaticky hledají údaje podobným postupem, jako v defaults databázi: je-li požadovaný údaj v místní, specializovanější skupině, dostaneme jej; jinak se hledá dále v globálějších skupinách, až nakonec v nejvyšší skupině, representující celou síť.
Je samozřejmé, že s údaji v NetInfu normálně pracuje administrátor; běžný uživatel obvykle do NetInfa nemá přístup (resp. může z něj číst údaje prostřednictvím aplikací, jež je využívají, ale nemůže tyto údaje měnit).
V druhé části, věnované administrativě, se dozvíme více jak o defaults databázi, tak i o NetInfu, a naučíme se s oběmi zacházet.
· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola
Copyright © OCSoftware, 2000; all right reserved