Práce s myší

Myš je základním ovládacím prvkem Mac OS; prakticky všechny akce -- vyjma vkládání textu -- můžeme provádět pomocí myši. Pohybujeme-li myší po podložce, pohybuje se po obrazovce tzv. kurzor ("cursor") -- malý obrázek (obvykle šipka, nad textovými poli svislá čárka). V Mac OS navíc existuje několik standardních podob, jež kursor nabírá v konkrétních situacích:

První tři podoby kursoru se používají při vhazování ("drag&drop"), a indikují různé druhy akcí, jež mohou při vhození nastat: první kursor s tečkou znamená, že dojde k přemístění objektu nebo prostě k obecnému, blíže neurčenému použití. Druhá varianta se znakem + znamená, že objekt bude zkopírován. Konečně třetí kursor s malou šipkou naznačuje, že vhození vytvoří zástupce objektu. Poslední zobrazená varianta znamená, že aplikace momentálně není schopna s uživatelem komunikovat (ale samozřejmě díky preemptivnímu multitáskingu můžeme pracovat s ostatními aplikacemi a se všemi okny).

Kurzor nemusí být vždy viditelný; některé aplikace jej mohou "vypnout", aby nerušil např. při vkládání textu prostřednictvím klávesnice; kurzor se však vždy objeví pohneme-li myší. Jen ten, kdo musel psát v systému, který to neumí (např. MS Windows), ocení, jak je to příjemné.

S myší můžeme provádět tyto operace...

posuneme myš po podložce tak, aby se kurzor dostal nad nějaký objekt na obrazovce -- říkáme, že jsme na objekt ukázali ("point"). Až na výjimky (mezi něž patří např. změna velikosti okna, se kterou se seznámíme níže) na samotné ukázání ani kursor myši, ani objekt nijak nereagují;
ukážeme-li na nějaký objekt, pak stiskneme tlačítko myši a ihned jej opět uvolníme, říkáme že jsme na objekt klepli ("click"). Nejčastěji je důsledkem označení objektu;
na objekt můžeme klepnout rychle dvakrát za sebou; této akci budeme říkat poklepání nebo dvojité klepnutí ("doubleclick"). Dává-li to v kontextu smysl, obvykle tato akce objekt otevře;
stiskneme-li tlačítko myši nad nějakým objektem a držíme-li jej stisknuté, říkáme že jsme objekt stlačili ("push"). Některé objekty (např. menu) na to reagují zobrazením údajů, skrytých normálně uvnitř;
stlačíme-li některý objekt a pak začneme pohybovat myší aniž bychom její tlačítko uvolnili, říkáme že objekt táhneme ("drag"). Nejčastěji tuto službu využíváme k přemístění objektu nebo k výběru z nabídky;
odtáhneme-li jeden objekt nad druhý a tam uvolníme tlačítko myši, znamená to často pokyn druhému objektu "zpracuj nějak první objekt". Této akci říkáme vhození ("drag&drop"), a většinou na něj reaguje jak cílový objekt, tak i kursor myši (který indikuje druh akce, viz výše).

Myš má u Macintoshe standardně jediné tlačítko; Mac OS však podporuje i myši s více tlačítky. Jejich standardní využití je následující:

levé i pravé tlačítko standardně fungují stejně -- chceme-li např. klepnout na objekt, je lhostejné které tlačítko k tomu použijeme;
levému nebo pravému tlačítku však můžeme -- chceme-li -- přiřadit speciální funkci "otevření menu" (viz níže). Pak samozřejmě pro ovládání objektů musíme používat druhé tlačítko.

Obecně (ale nikoli bez výjimek) platí

klepnutím můžeme objekt označit ("select") pro další zpracování. Pokud byl již předtím jiný objekt označen, odznačí se;
přidržíme-li před klepnutím klávesu Shift, označí se všechny objekty mezi dříve označeným objektem a objektem, na který jsme klepli -- viz levá část následujícího obrázku. Na rozdíl od např. MS Windows je tento mechanismus implementován korektně, takže jím můžeme označovat více nesouvisejících bloků:

přidržíme-li před klepnutím klávesu Command (se znakem Apple), vybraný objekt se označí aniž by se případné dříve označené objekty odznačily. Klepneme-li s klávesou Command na objekt, který již je označen, odznačí se -- to ukazuje pravá část minulého obrázku. Klávesa Command tedy slouží tak, jak ve starém Mac OS fungovala klávesa Shift;
poklepáním objekty otevíráme nebo spouštíme;
tažením objekty přemísťujeme;
někdy můžeme tažením objekty i označovat -- v takovém případě se označí všechny objekty, přes které táhneme. Obvykle tomu tak bývá zahájíme-li tažení ve chvíli kdy kurzor neukazuje na žádný objekt. Tento režim je typický hlavně pro práci s grafickými objekty.

Předvolby pro práci s myší

Modul předvoleb pro práci s myší otevřeme -- stejně jako všechny ostatní moduly -- prostřednictvím menu Apple: v něm zvolíme podmenu "User Preferences" a v ní položku "Mouse". Mac OS pak otevře panel, jehož prostřednictvím můžeme určit rychlost pohybu kursoru po obrazovce a časový interval, uvnitř nějž se dvojí klepnutí považuje za poklepání:

PrefMouse

Kromě těchto standardních předvoleb nalezneme v panelu třetí část, která je věnována právě využití dvoutlačítkové myši: pomocí přepínače v horní části oddílu "Selection Button" vybereme tlačítko, jež bude sloužit pro standardní práci s myší tak, jak jsme si ji popsali výše, a přepínačem dole určíme má-li zbývající tlačítko vyvolat menu.

Mac OS X Server -- kupodivu i v nové versi 1.2 -- obsahuje chybu v driverech, jejíž vinou však pravé tlačítko stejně nefunguje. Naštěstí je k dispozici oprava driveru od firmy Omni.

Další problém spočívá v tom, že Apple si bohužel "pop up menu" představuje stejně jako Microsoft, tj. kontextové podle objektu, nad nímž je právě kursor myši. To je krajně nepraktické, protože tak není možné z popup menu volit standardní aplikační příkazy ("open", "hide" apod). Proto je k dispozici nepodporovaná alfa verse driveru od OCSoftware, jež pravé klávese myši přiřadí standardní a rozumnou funkci otevření kompletního menu: driver je integrován do přepínače klávesnic MacKeySwitch (jedná se o odlišnou versi, než MacKeySwitch který je k dispozici na Internetu -- ten pokusnou versi driveru neobsahuje). Kontextové menu je stále k dispozici na standardní kombinaci Ctrl-klepnutí.

Za zmínku snad stojí ještě možnost změnit standardní kursory myši. Standardní kursory, jak jsme si je ukázali na samém začátku tohoto odstavce, mají jednu zásadní nevýhodu: jsou poměrně nezřetelné, a snadno si v rychlosti spleteme jeden s druhým; že není nic příjemného například přemístit soubor, který jsme ve skutečnosti chtěli zkopírovat, není žádná novinka. Daleko výhodnější proto byly kursory, použité v původním NeXTStepu, jež se firma Apple bohužel z nějakých důvodů rozhodla nevyužít; tyto kursory byly zřetelné a na první pohled nezaměnitelné: při přesunu (nebo obecné akci) se šipka kursoru zeleně "rozsvítila", kopírování indikovala dvojice čtverečků, a tvorbu zástupce dvojitá šipka:

Zmiňuji se o tom proto, že existuje možnost tyto kursory instalovat do Mac OS X, takže nahradí jeho vlastní nevýrazné. Podobně jako některé jiné služby je bohužel tato možnost k dispozici jen zkušeným uživatelům (je nutné mít k dispozici editor obrázků a vyznat se v systému přístupových práv a skrytých souborů); proto jej podrobněji popíšeme až v části, věnované základům administrativy.

· Obsah · Další kapitola