Čeština a lokalizace

Mac OS nabízí asi nejluxusnější prostředí pro práci s vícejazyčnými systémy, se kterým jsem se až dosud setkal: zhruba řečeno, libovolný lokalizovatelný zdroj může libovolná aplikace mít k dispozici v libovolném počtu jazyků, a uživatel si jen zvolí, ve kterém jazyce chce komunikovat. V této kapitole se jen zhruba seznámíme s tím, jaké služby MacOS X pro lokalizaci a práci s národními znaky nabízí, a do jaké míry jsou v současnosti u nás odpovídající služby dostupné. Konkrétní akce, jimiž lze podporu češtiny zajistit nebo vylepšit, jsou úkolem systémového administrátora, a proto se k tomuto tématu ještě krátce vrátíme ve druhé části školení.

Do češtiny Mac OS X Server zatím není lokalizován; pro serverový operační systém by to ani nedávalo dobrý smysl. Po techické stránce ale lokalizace neznamená žádný problém, a můžeme předpokládat, že jakmile se objeví klientská verse Mac OS X, lokalizována bude. Snad jediný problém zde spočívá v tom, že množství údajů, jež je třeba přeložit, je značné -- standardních aplikací je mnoho, každá je vybavena rozsáhlou nápovědou... a nezapomínejme, že standardní součástí MacOSu jsou i desítky megabytů on-line dokumentace.

Pro psaní a zpracování textů samozřejmě lze v Mac OS X používat češtinu stejně snadno, jako prakticky libovolný jiný jazyk díky tomu, že Mac OS X používá pro ukládání textů systém UNICODE.

V průběhu versí 4.0 a 4.1 OpenStepu se nám ve spolupráci s firmou NeXT podařilo odstranit některé chyby, které práci s češtinou omezovaly; nyní v zásadě stačí instalovat české klávesnice a vše funguje. Navíc Mac OS X nabízí několik možností, jak zpracování českých znaků upravit podle potřeb konkrétního uživatele (a/nebo konkrétní instalace); navíc zbývá drobná chyba v implementaci driveru klávesnice, kvůli které je zapotřebí při změnách rozložení kláves využívat malé triky.

Poznamenejme, že Mac OS X Server obsahuje vylepšený grafický subsystém, takže není zapotřebí ani instalovat české fonty (je to však vhodné kvůli vzhledu písmen s akcenty -- bez českých fontů bude např. ď mít háček nad sebou, namísto standardního apostrofu). Klientská verse Mac OS X pak odstraňuje i tyto drobné problémy.

Pro WebObjects / NT platí v zásadě totéž, co pro Mac OS X; situaci však nadále zjednodušuje to, že WebObjects / NT využívají klávesnici hostitelského systému, takže není třeba se zabývat rozložením kláves (ovšem, to je ve skutečnosti spíše nevýhoda -- musíme tak používat klávesnici Windows, kterou není možné standardně editovat a jejíž rozložení kláves je prostě strašné). Navíc stávající verse WebObjects / NT neobsahuje vylepšený grafický subsystém, takže je v ní zapotřebí instalovat české fonty.

Předvolby pro lokalizaci

Modul lokalizačních předvoleb otevřeme -- stejně jako všechny ostatní moduly -- prostřednictvím menu Apple: v něm zvolíme podmenu "User Preferences" a v ní položku "Localization". Mac OS pak otevře panel, jehož prostřednictvím můžeme zvolit pracovní jazyk: v seznamu v pravé části panelu prostě myší "přetaháme" jazyky do takového pořadí, které nám nejlépe vyhovuje (tj. jazyky, v nichž se nám komunikuje lépe, umístíme v seznamu výš, a naopak):

PrefLocalizationOnly

Mac OS automaticky při vyhledávání libovolného lokalizovatelného souboru -- tedy také při otevírání souborů, obsahujících texty, jež aplikace využívají pro komunikaci -- automaticky hledá lokalizovaný soubor v tomto pořadí jazyků. Při nastavení, jež vidíte na obrázku, se tedy použije česká lokalizace, pokud existuje; není-li tomu tak, zkusí se postupně najít anglická, francouzská, německá, japonská (japonské znaky, pro které nejsou k dispozici speciální japonské fonty, Mac OS X Server zobrazuje jako "===", v klientské versi jsou zobrazovány přímo), španělská, italská a švédská...

Mimochodem, čeština standardně není mezi jazyky, jež panel nabízí. Protože přidání češtiny (nebo libovolného jiného jazyka) je práce pro administrátora systému, ukážeme si způsob jak to udělat až ve druhé části školení.

· Minulá kapitola · Obsah · Další kapitola