> Nazdar,civilní osobo !

Ave. Pak že inter arma silent musae!

>  OC> Koukám vpravo vlevo
>  OC> Co se mi to stalo?
>  OC> Básnické mi střevo
>  OC> zdegenerovalo...
>
> "Napiš něco, Ondro !"
> Ondra říká : "Kdepak,
> z básnického střeva
> zbyl už mi jen slepák..."

Z davu poetů
už jsem dávno vypad...
Má to důvody:

v tomto sonetu
popisujem případ
břišní příhody.

> Chirurgický vercajk,
> už si Scalex brousí.
> Musím mít ten slepák!
> mumlá si pod vousy...

Jeden Scalex, zvaný také Řezník
měl náhle pocit že mu verše nezní
že pro rýmy velkolepé
chce básnické střevo slepé...
A za ten nápad ho teď v cele vězní.

> Na to co máš v břichu
> co ti v střevu spinká
> nestačí už GRADA
> Nyní v Melantrichu
> publikovat chtěl by
> mladý básník Čada.

Mladý? Básník? Mnohé zimy
Odvály mé dávné rýmy
Už můj sonet dávno ztich'
Líný jsem a nevadí mi
Ani tenhle akrostich.

>  Milý Míro Hlavičko,
>  přihmouři už to víčko,
>  nad zprávami Vládi Škacha,
>  známého to psychopata...

Ale fuj, ale fuj,
raději už nerýmuj...

> :-)) ze bych se taky dala do skladani basnicek? :-)))

Jen se přidej. Tři obludy
(Scalex, já a Vláďa Škach)
co své grafomanské pudy
vybíjejí v básničkách

nejsou vzorem poetů.
Tak ti píšu v rispetu

že už nás to nebaví:
Chybí něžné pohlaví...

> Běda tomu uchu,
> jemuž nahodilý světa let
> donese k sluchu
> těchto uhozených řádků pět :(
>
> drž se raději svých
> objektových operačních systémů
> jinak tě stihne smích
> nezanedbatelně nadanějších poetů ÷)))

Anarchista Polák čili Chaos
radil Čadovi ať soustředí se na OS
Za limericky
nesklidí díky
a Čadu z toho stihla velká žalost.

> vždyť kde by byl básník bez inspirace
> kterou mu jest žena, dívka, žínka
> či děvka, tam třeba však konspirace
> by čtenář mravného neklepla pepka.

Tvůj rým duší jemnou třese
Rozhodně však nepřekvapí
Od toho, kdo Chaos zve se.
Utiš, utiš marnou pýchu
Básně tvoje uši trápí...
Ocenění v akrostichu.

> Mohl bys pro pár přátel svých
> napsat, co je to akrostich ?
> A pokud se ti bude chtít,
> i další formy osvětlit ...

Akrostich není samostatnou formou, jedná se o libovolnou báseň psanou tak, že první písmena jejích řádků dávají nějaký smysl. Například výše uvedený MOULA nebo následující nevydařený poetismus:

Nevím
Ani
Za co
Dávám
Asi těžko
Rozeznávám

Světlo a noc.
Cizí ruce.
A čas vánoc
Lže den po dni
Evoluce
Xenofobní...

Akrostichy jsem psával docela rád (zvlášť mě těšily ty s potrhlými písmeny, jako třeba zrovna to tvoje X; takové E nebo I jsou taky pěkně záludná :))). Pak je třeba telestich (heslo skládají poslední písmena) apod. Ještě větší ďábelství v tomto směru je akroteleuton - to je akrostich, přičemž navíc poslední písmena dávají stejné heslo jako ta první, ale odzadu (zdola nahoru). Přiznám se, že akroteleuton (který by nebyl ještě asi tak dvacetkrát pitomější než minulá ptákovina) se mi v životě stvořit nepodařilo.

Forem je spousta; nechám-li stranou klasické dvou-, čtyř- a pětiverší, která píšeme všichni neb jsou asi nejjednodušší, psával jsem docela rád

- sonet: abab cdcd efg efg (střídání rýmů v koncových dvou trojveších bývá všelijaké, klidně třeba efe gfg). Obrozenečtí básníci razili pro sonet název "znělka" :) Sonet je notoricky známý a jeden jsme na samém začátku tohoto threadu stvořili společně, pročež příklad neuvádím.

- villonská balada: rytmická vícestrofová záležitost, strofa má formu ababbcbc, v duchu zakladatele zmíněné formy se často využívají akrostichy, vnitřní rýmy a refrén, kterým končívá každá strofa. Celá balada obvykle končí čtyřverším, které obsahuje pointu (a tentýž refrén).

- haiku: japonská forma, kratičká: aba, 5/7/5 slabik. Naprosto dokonalá forma pro zkratkovité vyjádření nálady nebo tak, např. klasika (Bašó):

Podzim, smrákání
Na suché větvi sedí
černí havrani.

(svá haiku radši neuvádím, neb nejsou z nejpodařenějších :))) - i když jedno už se tu vyskytlo:

>...
> > Tyhle zprávy, brachu,
> > piš raději v HNUSu ...
>
>Ke všem malérům
>zprávy v HNUSU nevidím,
>neb ho neberu.

- ritornel: evropská varianta na haiku, liší se od něj vlastně jen volným metrem a tím, že častěji obsahuje jemný vtípek nebo tak než náladu. Osobně jsem raději psával haiku, ale je to věcí vkusu. Příklad by byl asi zbytečný.

- limerick: anglická záležitost, pětiverší, obsahující typicky nějaký fórek, satirický postřeh nebo tak. Metr bývá zcela volný (i když původně by měly první druhý a třetí řádek mít po třech anapestech a druhý a čtvrtý po dvou, ale to se moc nedodržuje,zvlášť ne v češtině kde to skorem ani nejde), rým aabba:

Rytmus je základ všeho, moji milí
kdo nevěří, ať přemýšlí jen chvíli:
při milování
rytmu se brání
leda ten, kdo už nemá dost síly.

- rispet: docela milá krátká forma, abab cc dd, kde poslední dvojverší by mělo obsahovat pointu. Rispetem jsem např. zval Zuzku aby se k nám připojila (navíc je to v něm napsané - přiznávám se xvé osobní libůstce, totiž vkládat do básničky název formy, ve které je psána).

- kaligram: libovolná forma, ve které má grafický vzhled básně stejný (někdy větší) význam jako její slova. Často se zcela volným metrem a nerýmovaně, ale to já osobně nemám rád.

- rondel: IMHO velmi sympatická forma - abba abab ababab, kde první dva verše slouží jako refrén, který se opakuje na konci obou zbývajících slok - asi takhle.

- rondeau (často počeštěně rondó): v podstatě rondel, ale velmi uvolněný - může mít dvě nebo tři strofy, refrén je omezen jen na první verš nebo dokonce jen na jeho úvodní slova. Osobně mám raději pevné formy (je větší zábava snažit se do nich vejít), pročež jsem psával spíše rondely.

- tercina: hezká forma, která váže strofy navzájem; strofy jsou tříveršové, je jich celkem libovolné množství a vypadá to nějak takto: aba bcb cdc ded .... xyx yzyz (takže na konci je vyjímečně čtyřverší, které to uzavírá). Vzhledem k délce zprávy už na příklad rezignuju, ale snad je to beztak jasné :)

Pak je spousta dalších komplikovanějších forem jako sestina, věnec sonetů, různé východní formy (tanka, gazel, ...) etc. Soudím však, že tohle by ti mohlo na nějakou chvíli vystačit :))))

> Čest !

(neber si to osobně - tohle jsem napsal už před lety :))))

Ten kdo zdraví práci čest,
převelikým volem jest.

> Já z něžného pohlaví,
> mám dost velké obavy.
>
> Zas debata odborná
> převede se do porna ... :-)

Jsem bez obav, vždyť každá poezie
je ubohá když chybí inspirace
Vím však kdy každý verš naplno žije,

kdy rýmy vznikaj' přesnadno a hladce
a tančí kroky samé Terpsichoré
kdy veršování není žádná práce

když srdce letí šťastně za Amorem,
pak člověk zbásní každou volovinu...
A apropos, co do básnických forem
máš tady zrovna příklad na tercinu!

> A svět se táže : Kde je dnes
> slovutný systém Achilles ?
> Slováci,Češi
> se na něj těší,
> copak to bude za O.S. ?

Užijme ritornel k odpovědi:
pracovat pro EOS nevede k cíli -
nikomu neplatí, všichni to vědí.

> Dneska každý malý školák
> básní lépe nežli Polák.
> Pro něj je jen jedna rada -
> ať ho učí Mistr Čada ...

Ještě hezčí jsou IMHO rýmy kde se - při udržení rytmu - rýmují slova různé délky...

Kdo je ten, kdo rýmy svými
pořád ještě nestačí mi,
ať verš jak chce přeorává?
Hlavička to, naše Hlava!

> Vidim, ze tva basen muze,
> Trpet kvuli typu stylu.
> I pres investici duse,
> Pouzivas na rym pilu. :-)
> Ale ja ted pred chvilickou
> Listnul jsem do moudrych knih.
> Koukam jak prasteny tyckou,
> Uz vim, co je akrostich.

Jen poznámku bych vtělil do disticha,
že chybí čárka, takžes nevystih' A.

:))))

  Dobrá. Zkusme přitvrdiT.
Když tě forma přísně vážE
             zmírnit úděL
                 nedokážE
               nemohl byS
                silný ciT
  přes své srdce přenéstI...
   Víš co je to telestiCH?

> Is it problem ? Writing poem
> would be easy. Take a drink !
> Sit to chair and open window.
> Warm winds what're often blowin'
> some rhymes to you soon bring.

Interesting! I've never thought
about writing v cizí řeči;
dosud jsem se nerozhod
tvůj příklad mě nepřesvědčil.

> Očividně si zakejs někde
> sto let před Whitmanem

O la lá, starý Walt: "Sám sebe slavím a sám sebe opěvám"?

Já bych se raději řadil někam k Dykovi, což je spíše pěkných pár let po Whitmanovi. Tu a tam ledacos závidím i Halasovi, ale opravdu jen tu a tam ("Malověrní, čas kostižerný jí jenom krásu dal...").

> když tak moc dáváš přednost
> formě před pocitem :-)

No zato v těch tvých veršovánkách pocity přímo kypí :))))))))))  BTW, říká ti něco drobný citátek z jedné z nejlepších knih jakou jsem kdy četl?  "... Wollschlager zkrachoval, ale ve cti a slávě. Všechno, co on dělal, mělo sloh. ... Všecko, co má svůj sloh, je hodno úcty a obdivu ušlechtilého člověka. Svět se teď rychle mění, kázají nám o vývoji a o revoluci. Ale ani vývoj, ani revoluce nepřinesou nic cenného, nedají-li tomu zároveň sloh. Ztratíme-li styl, jsme jen nevýznamné množství, kupa, hromada, chaos. Teprve forma, teprve sloh tvoří krásu života.".

Jinak:

Pantum o básnické formě:

Přiznám rovnou bez úvodu
že se držím pevné formy.
Nevystih' jsem právě módu,
naději mám iluzorní.

Držím-li se pevné formy,
střídám rytmus, střídám rým
naději mám iluzorní
že své básně prosadím.

Střídám rytmus, střídám rým,
dodržuji co je dané.
Těžko se pak prosadím
proti básni nevázané.

Dodržuji co je dané
a tak přiznám bez úvodu:
proti básni nevázané
nevystih' jsem zrovna módu.

> když si to tak moc přeješ
> tak zkusi napočítat do šesti

Jedna, dva, tři, čtyři, pět...
že bych to dál nedoved?
Ještě jedna! To je šest!
Chaosovi na počest :)))))

> i když nic dobrého to nevěští
> protože ohýbat slova násilím

Ohýbnutá slova psám,
moc se z toho radovám :))))

> je nehezké, z toho já tlím :-=)
> literární teorii radši neřeš !

Copak je to nehezkého,
co je slyšet z rýmu mého,
Chaos z toho celý hnije?
- Literární teorie!

> Ne jeden zdejší Rejpal
> ve škole zřejmě chyběl
> zrovna když se probíral
> význam slova prdel :=)

Tobě se však zřejmě stalo
že sis vybral volný den
právě když se probíralo
jak se píše "nejeden" :)))

> Před tvým rýmem vždy jen zblednu,
> jsi, můj vzore, v nedohlednu.
> Nezbývá mi než klopit zrak,

Hm, ten daktyl mezi samými trocheji je tvůrčí záměr, nebos jen nemyslel na rytmus? IMHO je to ošklivé, ale takové hodnocení je samozřejmě hrubě subjektivní. Já osobně bych se spíše snažil držet trochejský rytmus např. "nezbývá než klopit zrak".

> Čada na verše má bednu,
> já zaděláno na mindrák.

Kdo je ten, kdo rýmy svými
dokonalost předvádí mi,
kdo mé verše překonává?
Hlavička to, naše Hlava!

> OK - I'll write now and quickly
> "keyb cz" at prompt of OS/2
> Ještě Y a Z jak jsem zvyklý
> a k tomu tečku za větu.
> Teď jen celý zvědavostí
> hořím, strach mam malinký,
> zda se Golded správně zhostí
> konverze z druhé latinky.

Speaking of the Latin
chci tu báseň dovést
- ač na rytmu tratím -
ab asinis ad boves.

Chvátit. Oder genugen?
Teď ty, hombre, postupuj
a zvol lambe v díle svém...
bien. Non. A nebo oui?

>  >> Protože mám vrozený daR
>  >> Rozjedu   to     veselE
>  >> Okamžitě vycením  chruP
>  >> Výzva - no  tak  jedemE
>  >> Erbena  bych  mohl učiT
>  >> Ďábel  to  tak  nesvedE
>  >>
>  >> Jak se říká téhle formě ? :-)
>
>  OC> (a) Existuje cosi co se jmenuje "akroteleuton", přečti si rozsáhlou
> zprávu
>  OC> o básnických formách kterou jsem psal Scalexovi. (b) Mimochodem, tomu
> cos
>  OC> použil místo rýmů (vesele/jedeme/nesvede) se říká asonance :)
>
> Zkus to lip! ;-)))

Telestich ti nestačiL
Od  známého   nemehlA?
Tvými rýmy vane chlaD
Ondrovy  jsou  jinačÍ

Otrávený, bez nápadů
radši sedím tiše vzadu....

BTW,

po úspěchu Fidochodu
(patří tobě, zaslouženě)
byl by čas na Fido vodu.

Při průjezdu peřejemi
trápil by mě, doufám, méně
počet blbů v této zemi...

ZB> Co ma jako byt to budliky, budliky, pocitej slabiky?
ZB> To se jako ma rovnat pocet slabik tech dvou radku sloky, jez se maji
ZB> rymovat? Mozna taky neumim slabiky spravne rozpoznavat a pocitat. :-)

Ano, _v podstatě_ (a ne bez výjimky) se má rovnat počet slabik.

Ve skutečnosti je to ještě malilinko složitější - verš má mít jakýsi rytmus. Možná ses někde setkal s podivnými slovy "trochej", "jamb" a "daktyl" (a případně dalšími méně rozšířenými, jako "anapest" a podobně...).

Jde o střídání přízvučných a nepřízvučných slabik; čeština - jako jeden z mála jazyků, snad dokonce možná jako jazyk jediný, navíc umožňuje nekonečnou rytmickou hru tím, že přízvuk v našem jazyce nemusí souhlasit s délkou slabiky - přízvučná může být krátká i dlouhá, a tak dále. (je možné rytmus postavit ne nad přízvukem, ale nad délkou - výsledkem je tzv. časoměrný verš, kterému se čeština poněkud vzpouzí, ale např. v řečtině nebo latině byl naprosto klasický; setkáváme se s ním také právě nejvíc v překladech z řečtiny: "čtvermonohým dupotem ujetou tepe podkova půdu" - není to nádhera? pět časoměrných daktylů a za nima jeden trochej... ale vlastně zatím patrně nevíš co to je:

Takže, dlouhým proséváním zrna od plev se stabilizovaly jako splavně znějící následující rytmy:

trochej - dvouslabičný rytmus: přízvučná, nepřízvučná (na časomíru zase zapomeňme, čeština chce rytmiku přízvuků)

Trochej to je rytmus milý
verše s ním se podařily

Slyšíš v tom to raz dva raz dva raz dva?

Daktyl - tříslabičný: přízvučná, nepřízvučná, nepřízvučná

Daktylský rytmus je složitý,
proto jej píšeme. Já i ty.

Jamb je taková zpotvořenina (v češtině), protože je to opak trocheje - nejdřív nepřízvučná, pak přízvučná. Jelikož my máme důsledně přízvuk na první slabice, musíme to žulit s předložkama, a i tak se nejspíš první předložka spolkne a čte se to pak jako trochej:

To český jamb si nese zmar,
bez předložek on ztratí tvar.

V praxi se to samozřejmě kombinuje, jamb se - když vůbec někde - nejspíš objevuje na konci verše, kde dokáže přízvučným rýmem docela hezky tu veršovánku oživit.

Samozřejmě, že si nebudeš počítat na prstech jestli ti rytmus vychází nebo ne - prostě píšeš, a pak si to po sobě párkrát - třeba i nahlas - přečteš. Ono pak takové místo se špatným rytmem vyleze samo, čouhá z básně ven jako bolavej palec. A naopak, pokud je báseň rytmická a splavná, kdo a proč by se počítal s nějakými přízvuky?

Přečti si třeba xChaosovy verše:

> vždyť kde by byl básník bez inspirace
> kterou mu jest žena, dívka, žínka
> či děvka, tam třeba však konspirace
> by čtenář mravného neklepla pepka.

a porovnej jejich rytmus třeba s tím parohem komunistickým pitomým, mladým Kohoutem:

Jazzem se svíjel Bílý Dům
tu noc kdy Truman v mračném sboru
bursiánů a senátorů
čekal v touze a neklidu

až ohněm zaplavený svět
oznámí, že se blíží z dálky
krutý a strašný Mars - bůh války
kterého pozval na banket...

Samozřejmě, je to strašněj bolševickej blábol, ale ta forma! Ten rytmus! Aťsi byl Kohout blb sebevětší (a to teda byl), byl to taky Pan Básník.... A je to tam krásně slyšet:

Jazzem se svíjel Bílý Dům
čekal v touze a neklidu
až ohněm zaplavený svět
kterého pozval na banket

Pokaždé daktyl, trochej, daktyl. A ty ostatní řádky - daktyl, trochej, trochej, trochej. A zvoní to jak kovadlina....

Ale abys opravdu viděl že nemá smysl počítat přízvuky a slabiky na prstech, vem si samotného Pana Mistra básnického řemesla, Viktora Dyka:

Buď připraven - to minulost ti poví
připraven nebýt nevinných je hřích
po světě širém roztroušeny rovy
nepřipravených

Quod licet Iovi, non licet bovi: dokážeš v tom najít přesný rytmus? Já tedy ne. Navíc druhý a čtvrtý verš jsou různě dlouhé - druhý má deset slabik, čtvrtý jenom pět. Ale jaká je to nádhera, přeříkej si to nahlas - zrovna to hladí v puse.....

MV> Verze pro Ondru Čadu :-)
MV>
MV> Příteli teď už tě chápu
MV> proto se na tě nezlobím
MV> jednou ti pěknou fláknu
MV> to poznáš až se rozlobím.

Verse pro mě? To je rána!
Rytmus tam máš skřípavý,
gramatika přeorána,
rým - jak klackem do hlavy...

Přesto, příteli, tě chápu
ani já se nezlobím
Bít tě? Byl bys dávno v trapu
než bych ti řek vše, co vím.

Jestlipak víš co je 'znělka'?
Slyšels slovo 'anapest'?
Zkušenost je učitelka
mnohem lepší nežli pěst.
Půjč si někde díla velká.
Hodně čti, a dej se vést.

MH> Chce to jenom trochu snahy,
MH> se slovy si trochu hrát,
MH> za pár týdnů bez námahy
MH> budeš s námi veršovat.

Červenám se. Jdu se schovat.
Ztrácím glanc a taky vtip.
Jak mám tady poučovat
když ty píšeš třikrát líp? :)))

VH> Moje stare hodiny
VH> biji ctyri hodiny.:-)

No, já vím že tohle je posvěcená klasika, ale nikdy se mi to nelíbilo.

(a) _absolutní_ rým je leda tak

Tvoje staré hodiny
tvoje staré hodiny.

(b) když už, tak co třeba takhle?

Nemohl jsem se tolik hnát,
byť bylo to za krásnou ženou.
Bolí mě ten můj starý hnát,
koukám na jiné, jak se ženou.

Koukám na smrt, jak jiné kosí
a z každého se těším rána
poslouchám ranní píseň kosí
nezní-li, je to pro mě rána.

Tak ze všech cest se vracím domů
nevím co najdu, hrůzou trnu
kolik je měst tolik je domů
a kolik růží - tolik trnů.

MH> Haiku mne moc nechytlo. Je to útvar vhodný spíš pro lyriku, hlavně pro
MH> vyjádření určité nálady.

Ahoj Měsíci
Ty tam, a já tady jsme
divní chlapíci

Ale ne nutně:

Haiku pro nepodařený kaligram:

Šišatá slova...
ačkoli to nevyšlo,
zkusím to znova!

Uplakané dívce:

poznámka v haiku:
všechno smutný měla bys
poslat do hájku!

A nakonec jedno aktuální pro Scalexe:

Nerad lyriku?
Nevíš o co přicházíš,
milý básníku!

MH> Já mám radši verše veselé a nevím proč, pro
MH> veselé veršíky se mi nejvíc líbí buď klasická rýmovačka ABAB nebo AABB

To je prosté, kamaráde -
protože se snadno píše.
Říkám posté: zamiř výše!
Však se trefíš. A tím pádem
povyrosteš. (to je klišé)

MH> Snažím se psát v rispetu,
MH> jako Čada, básník pravý,
MH> snad se příliš nespletu,
MH> snad mne za to nepopraví.
MH> Nepopraví za rispet,
MH> kdybych ho tu trochu splet.
MH> Splní moje obavy ?
MH> Dá mi úder do hlavy ?

Neudeří, nepopraví.
Škoda mlátit do tvé hlavy
- padají z ní krásné rýmy.
Už je konec s ošklivými.

ZM>  Já mám doma želvárium
ZM>  rumík si tam pěstuju
ZM>  želvy chcípaj hroznou nudou
ZM>  a dál už nevím nic. Né (?)

želvárium, želvárium
je poněkud na suchu
želvy dávno vypily rum
mají z toho poruchu.

MV> líp do hlavy. Tady se můžeme bavit o sračkovitosti poezie, kdy třeba
MV> řekneš, že vázanej je lepší a já ti můžu oponovat, že nad volným veršem
MV> se musí více rozmýšlet, co myslíš?

Hm. IMHO, pokud je _jediným_ účelem slovesné formy evokovat v čtenáři přemýšlení, jedná se o filosofický traktát a ne o poesii. Naopak, u poesie je forma _stejně důležitá_ jako obsah.

Volný verš je pro lenochy
Jen těm oči zacloní
Vždyť je šedý, nudný, plochý
Nezní, nezvoní.

Volný verš je pro básníky
kterým kázeň nevoní
Má však efekt neveliký
Nezní, nezvoní.

Volný verš je pro flákače
A pro mluvu salonní
Nezpívá. Jen tiše pláče.
Nezní, nezvoní.

MH> jenže jsem tatrd a podle toho to dopadlo ... ;-)

Parta z FIDA je moc hrdá
na Scalexe, na tatrda...

MH> Píšu sem bludy, lžu tady světu,
MH> svou dobrou pověst tímto si špiním,

Obavy zaplaš, Scalexi milý
svět na lži kašle, a blud je sporný.
A všichni už si uvědomili:
tvá dobrá pověst je iluzorní.

MH> rytmus mi kulhá, čísla si pletu,

K rytmu tvému kulhavému: on vlastně nekulhá, máš tam daktyl, trochej, daktyl, trochej, daktyl, trochej, daktyl, trochej........(pokusil jsem se to dodržet). Akorát že právě tím že ten samej rytmus udržuješ ve všech versích, stává se to celé takové trošku fádní - jakkoli rytmu samotnému nelze nic vytknout. Stejně jako úbělová dívčí tvář lívanci se podobá, znaménkem-li na tváři zkrášlena není...

Příklad jaxe to dělá líp ti já nedám, protože, a to myslím opravdu vážně, já už tě nemám co učit. Přečti si Halase, Kohouta (to je navíc sranda, protože tou svou skvělou formou psával strašlivý bolševický bláboly), Seiferta, Dyka (hlavně Dyka!!!) a řadu dalších...

MH> ubohé perly házím Vám, sviním ... :-)

Stojí psáno rukou horkou
v Matoušově knize svaté:
Margaritas ante porco!

MH> Ohýbnutá slova psám,
MH> moc se z toho radovám.

Pravda, chybí tady Chaos -
číst ho byla strašná práce,
ale taky inspirace...
Totéž sice platí na os-
tatní volné veršotepce,
ale jde to méně lehce :))))))

Málo poezistů, málejc bástevníků...
a já opravdivě rádám gramatiku!

MH> Verše veselé -
MH> s nimi člověk užije
MH> spoustu prdele... :-)

Srandální rýmy
i ve smutné době jsou
útěšlivými

MH> [Sorry, vážnější a slušnější haiku mne nenapadlo :-)]

Ale to tvoje jde víc od srdce :)))

VH>  OC> Přesto, příteli, tě chápu
VH>      Skoda, ze ja pritom chrapu

A to píšeš ze spaní?
Jenom jestli nekecáš!
Příště lépe slova važ
co se týká chrápání.

VH>  OC> ani já se nezlobím
VH>      to je veru pekny rym.

Věru? Neznám. Pěkné rýmy
píšu rád a nevadí mi.

VH>  OC> Bít tě? Byl bys dávno v trapu
VH>      Opravdu po dechu lapu

To je to tvé kouření.
Kuš! Neříkej že není.

VH>  OC> než bych ti řek vše, co vím.
VH>      Co se vsechno nedovim.

Fuj. Jak často uvidím
skoro absolutní rým?

VH>  OC> Jestlipak víš co je 'znělka'?
VH>      Uvodni skladba nevelka

Některé znělky
jsou sakra velký.

VH>  OC> Slyšels slovo 'anapest'?
VH>      To je vazne ohnem krest

Na tohle mě nic nenapadá,
takže mi můžeš vlézt na záda.
S veškerou úctou,
Ondra Čada. :))

VH>  OC> Zkušenost je učitelka
VH>      Ja mam rozum jako selka

Neurážej selské ženy,
nebo skončíš zubožený.

VH>  OC> mnohem lepší nežli pěst.
VH>      Nakopnu Te zitra v sest.:-)

Nezvolíš-li jinou z cest,
tvůj osud vyjádřím betlem:
ani trumfa nevynést.
Udělám ti z huby betlém
všem třem králům na počest...

VH>  OC> Půjč si někde díla velká.
VH>      Ty zna i ma sestra Elka

Došel ti rým, hubo mělká?
Musíš jména vymýšlet
jak papoušek u bidélka?

VH>  OC> Hodně čti, a dej se vést.
VH>      Muzes mi na zada vlezt.:-)

Kdybych poslechl tvůj hlas,
měl bys těžký ischias.

VH> Uz me vazne nebavi,
VH> vase nudne rozpravy.
VH> Je to nuda, vazne, fakt.
VH> Drazdi to muj zraci trakt.:-)

Tvůj trakt zažívací
za srdce mě bere.
Chudák, horem zvrací,
spodem zase .....

VH> Rozdil v rytmu slysim, ale stale mi nejak unika ten rym.:-)

Tosemsi myslel že by i Hubenej moh vidět že opravuju rytmus nechávaje vše ostatní při starém...

Za pár týdnů rodiče mu
snad telefon odpojí
z jeho účtů mají trému
a on skončí na hnoji...

VH> Ja jsem flakac, nestydim se.
VH> Mluvim jak mi zobak narost

To bys musel mluvit křivě
(nejenom po pátém pivě)

VH> Basne me nudi, orosim se
VH> kdyz je nekde slysim, a dost !

Orosen je Hubený
líp než pivo studený.

Hm, koukám že ve mně vzbuzuješ nějaké pivní asociace....

MV> Sračku Ondro? Nepovídej!
MV> dnes jsem seděl celej den
MV> na záchodě jak přibitej

To je nepříjemné místo,
poradím ti ale hned:
lépe než brát Properistol
je v Egyptě večeřet!

PZ> Dívčina chvála Čechů
PZ>
PZ> Dneska v noci třásla se mnou
PZ> vášeň hůř než kolika.
PZ> Jak si vážím českých rukou
PZ> a českého jazyka!

Doooobře :))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

To teda nevím čím kontrovat, leda snad malou polemikou s kolegou Šrámkem...

Nechtěl bych ji potkat v lese,
kde o trní poškrábe se.
V lese jsou i hnízda vosí,
zkuste prchat lesem bosi!

Při vší úctě ke tradici
vlání klidně oželím,
a až večer zhasne svíci,
chci ji potkat v posteli.

(ostatní články)