Pokud se vám něco líbí
mí předchůdci poznali by
jistě snadno svoje dílo,
jež se i mně zalíbilo.
Zato vše, co není k čtení
je mé vlastní vylepšení.

Úvodní pantum o básnické formě

Přiznám rovnou bez úvodu
že se držím pevné formy.
Nevystih' jsem právě módu,
naději mám iluzorní.

Držím-li se pevné formy,
střídám rytmus, střídám rým
naději mám iluzorní
že své básně prosadím.

Střídám rytmus, střídám rým,
dodržuji co je dané.
Těžko se pak prosadím
proti bási nevázané.

Dodržuji co je dané
a tak přiznám bez úvodu:
proti básni nevázané
nevystih' jsem zrovna módu.

Všelicos

Čtyřverší o štěstí

Ať přestane vše kvésti
Ať zvadne celý sad
Jdi dál, ač nemáš štěstí
Štěstí se vrátí snad

Memento mori

Co když zemřeš? Nemáš strach?
Zbyde tu jen kupa kostí
i s tvou věčnou ctižádostí
všechno rozpadne se v prach.
Co když zemřeš? Nemáš strach?

Polemika s citátem: 'Když jde vítr na opačnou stranu než proud, co teď? S větrem proti proudu nebo s proudem proti větru?'

Když zlý vítr od severu
bouří vlny, vzdouvá šat
Silný proud v opačném směru
zuří tak, že často věru
slabý neví kam se dát.
Setrvávám ve svém směru.
K čertu se vším. Chci se rvát!

Rondel o čase

Pozdě - to není v kalendáři.
Pozdě může být leda v nás.
Ano, vím, dá se ztratit čas,
je možné příležitost zmařit.

Když se však něco nepodaří,
vstát můžeš znovu, zdvihnout hlas.
Pozdě - to není v kalendáři.
Pozdě může být leda v nás.

Vždy je čas hledat štěstí v snáři
když život není samý špás.
Než zůstat stát kde slunce září
líp cestou v mracích srazit vaz.
Pozdě - to není v kalendáři.
Pozdě může být leda v nás.

Velmi snadná balada

Snad jsem snílek, který věří
snad jsem člověk, který má
snad jsem plátno, které zteří
snad jsem slovník, který zná.
Snad jsem já, snad nejsem já
snad jsem jenom v léčku pad.
Snad jsi krásná neznámá
snad jsem blázen, ale rád.

Snad jsem cár co s větrem letí
snad jsem dub, co nepadne,
snad mohu žít bez prokletí.
Snad to někdo uhádne,
snad to nikdo nemá znát.
Snad jsem v síti pořádné
snad jsem blázen, ale rád.

Snad nevěřím na zázraky
snad nevěřím síle fakt
Snad jsem ten, kdo letí s ptáky
snad jsem ten, kdo dává takt.
Snad jsem podepsal ten pakt
snad se s láskou budu smát.
Snad jen život bez abstrakt.
Snad jsem blázen, ale rád.

Snad když věřím kráse noci
snad neminu krásu dne.
Snad zůstanu bez pomoci
snad se někdo ohlédne.
Snad odzvoním poledne
snad dobudu pevný hrad.
Snad přiskáču po jedné
snad jsem blázen, ale rád.

Snad je síla. Snad je soucit.
Snad je hrabě z Kolovrat.
Snad se nebudeme loučit.
Snad jsem blázen. Ale rád.

Novoroční 1987

Je tu rok nový, zvony zvoní
každý si hýčká opici.
Ne, každý ne. Já píšu pro ni
a pak pro nás dva, Měsíci.

Tak nejdřív láska. Moje přání
(trochu sobecké, já to vím)
Štěstí, radost. A milování.
Navždycky se mnou. Připíjím.

Item, všem lidem dobré vůle
pozvedám číši na zdraví.
A doufám, že i při mé smůle
někdo se k přání dostaví.

Item, jsou tu mí kamarádi
ty bez přípitku nepustím.
I ten, kdo myslí, že jsem zradil,
ať připije a odpustí.

Item, všem láskám starých časů
(nebylo jich až zas tak moc)
připíjím na radost a krásu.
Mějte se hezky. Dobrou noc.

Item, kantoři moji milí
Mnoho času jsem s vámi strávil
za to, co jste mě naučili,
pátou číši na vaše zdraví.

Item in puncto parentis
dvě plné číše zvedám k nebi.
Prosit! Jen ať má víno říz!
vždyť nebýt vás bych také nebyl.

Končím. A jak jsem první zdvihal
teď osmou číši obracím
na lásku, o níž - jak to bývá -
nevím nic. Přitom vím co vím.

Novoroční 1990

Nedej se zlákat řekou času
Čas je rychlý i pomalý
Připíjím na radost i krásu
Aby nám dlouho zůstaly

Se slovy Chvála nevšednosti
pak připíjím všem všedním dnům
Připíjím i dnům plným zlosti
Připíjím všem. Ad absurdum.

Dva sonety

Je zlé to že se neusmíváš
a zlé je to, že nemáš čas,
je zlé když to, co myslíš, skrýváš
a zlé je že máš v srdci mráz.

Je zlé přijímat rány tiše
a zlé je pro blbost se prát.
Zlé je i to, co právě píšeš
neboť to nemáš komu psát.

Zlá je i nuda kabaretů
horší je nuda v člověku
a zlé je vyhýbat se světu

a zlé je stonat bez léků
Zlé je psát tohle do sonetu,
jenž lásce patří od věků.

Dobré je všechno, co je přímé,
možná i trochu dokřiva.
Když si to dobře promyslíme
dobrá věc je věc poctivá.

Dobrá je láska nerozumných.
Dobří jsou lidé v Měsíci.
Dobrý je ten, kdo něco umí.
Dobrý je párek s hořčicí.

Dobré je míti kamaráda
a dobré je mít zač se prát.
Dobré je úsměv štědře dávat

a je dobré se umět smát.
Tahle báseň má spoustu závad.
Dobré je dobré verše psát.

Haiku pro nepodařený kaligram

Šišatá slova
Tentokrát to nevyšlo
Zkusme to znova

Tak trochu zamilovaná báseň

Zůstal jsem bez tvojí lásky
Navíc k mému neštěstí
na 'verše' rým nalézti
chtějí po mně v rámci sázky!

Potím slova na papír
Vůbec mi to nejde lehce
Myšlenkám se jaksi nechce
V hlavě pusto, klid a mír.

Přesto si však pokoj nedám
Dál pro tebe píšu verše
Stojí přece psáno: Cherchez
la femme, no tak tě hledám.

Slovo

Snad slovo něco znamená
Líp říci to bych uměl rád
Ony jsou věci bez jména
Vidím i slova bezcenná
Odpověz: Co je 'milovat' ?

Povzdech 1994

Píšu rýmy. Nostalgicky.
Deset let je v háji.
život letí. Jako vždycky.
Vždyť to všichni znají.

Píšu verše. Posmutněle.
Snad bych měl být veselý.
Jenže jsem sám. To je celé.
Deset let je v jeteli...

Útržky

Pasáž

Vítr fouká, je mi zima
Přesto je to celkem príma.
Ale stejně. Příští den
dám si rande za větrem!

Slečny

Slečny ty jsou jedněm metou
kdežto druhým hlavu pletou.
Nu, komu čest, tomu čest -
mám cíl dát si hlavu splést.

Prý

Prý mi nikdo nebrání
míti srdce na dlani
Proto píšu do rýmů
ledajakou koninu

Nedělní výlet

Pořád prší.
Občas leje.
Taky bije hrom.
Na mou duši
myslím že je
čas odejít dom.

Pesimista

Už se nemrač, pesimisto,
nebo přenech šťastným místo.

Jaro 1989

'Jaro je tady, ťuká, bije,
buší a buší, zničí dveře'
čtu v novinách a zima mi je.
Čtu a dál tonu v nedůvěře.

Podzim 1989

Kudy kam, kudy kam?
Jasným ránem zavolám.
Někam už tě zaženou!
ozvalo se ozvěnou...

Realita

Realita strohá je?
Tak s ní jděte do háje.

Lyrika

Býval jedním z básníků,
psal milostnou lyriku.
Má lyrickou milou,
ta mu pouští žilou.

Kamasutra

Seděl a pil Neměl za co
Mnoho čárek měl na futru
Přišel domů žena nikde
Sed a napsal Kamasutru

Epigram pacifistický

Proč bych měl psát verše tužkou
napíšu je radši perem
My si nikdy nevyberem.
Furt se budem honit s puškou,
i když na tu válku ...

Fundamentalismus

Často tihle Arabové
s Mahdím v čele vzývaj smrt.
Každé náboženství nové
jak to staré je na ...

Práce

Tohle není legrace
radši honem do práce!
Jenže práce nejde mi
Problémy ach problémy...

1994

Píšu vpravo vlevo
Co se nám to stalo
Básnické mi střevo
Degenerovalo

Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval

Villonská balada

Umět verše, které buší
provokují mocné pány
zdvihat všechny s čistou duší
proti frázím obehraným.
Verše, které letí samy
jak bys prásknul do koní.
Básník, který zvoní hrany,
sobě hranu odzvoní.

Zpívat smrt a zpívat žití
zpívat vzestup, zpívat pád,
zpívat jak se krásně cítíš
když máš sotva na kabát
se slovy si tiše hrát
než tě život dohoní.
Básník, který píše rád,
sobě hranu odzvoní.

Faleš nebo lidská bída
Rozhodl ses prohrávat
A život i smrt se střídá
Nikdo osud neuhád
Ctnostná panna večer snad
Okénkem se vykloní
I ten, kdo směl lásku dát
Sobě hranu odzvoní

Víš že nevděk světem vládne
Item chybí voda živá
Lidí ještě mnoho padne
Lidé chtějí sloužit snům
Osamělý básník zpívá
Navzdory všem hlupákům

Jiřímu Suchému

Po prababičce z otcovy strany
Zdědil jsem trochu klokočí
A knot ke svíčce A smělé plány
A svět který se netočí

Zdědil jsem hlavu prostředních kvalit
K bourání zdí se nehodí
Takže v tom plavu Dávám si nalít
Plácám se v brázdě za lodí

Začnu od píky V půlnočním šeru
Kdovíco mě to napadlo
Tak vřelé díky za nedůvěru
Já jsem já Hraju divadlo

Dnes po sto šesté zvedám se z bláta
Pomalu Podle zákona
Jsem blázen Feste ale od Dürenmatta
Pravnuk Francoise Villona

Od A až do Zet písmena vlastně
Jsou vždycky ve všem bez viny
Užijte klozet k úklidu básně
Která má značné slabiny.

Levý pochod

Poezie - křehké kvítí.
Nesmí spadnout na schody,
jinak jsou z ní trosky.
Tohle na paměti míti,
to by bylo pohody!
Pane Ma
ja
kov
ský!

Proklamace drátů

My, dráty telefonní, telegrafní a elektrické
táhnem se krajinou, neznáme co je lidské.
Kašleme na lidi, na pána, na kmána
Nejvíc na básníka soudruha Neumanna.

Malá polemika s kolegou Šrámkem

Nechtěl bych ji potkati v lese,
kdo v lese miluje, o trní poškrábe se.
V lese je tu a tam i hnízdo vosí,
lesem se těžko utíká, jsme-li bosi.

Nechtěl bych ji potkati v lukách,
v lukách je nejen vlání, ale taky mokro.
Dívka by mohla chytit průvan
a ze schůzky by nebylo nic.

Při vší úctě ke tradici
vlání klidně oželím
a až večer zhasne svíci
chci ji potkat v posteli.

Kaligramy

Appolinaire, ten se tužil
kaligramů jako smetí.
Ani on však nepoužil
pro své verše rozměr třetí.

Kaligramy nevadí mi
všechny bych chtěl překonat
tím, že budu svoje rýmy
jenom do vývrtky psát!

RK: Když...

Kdo nepadne, dojde až k cíli
kdo nezmizí v útrapách cest
koho bohové vyvolili
kdo víc smí než úděl nést

kdo zvítězí kde jiní padli
kdo prohru zná, přesto jde dál
kdo rozdával když všichni kradli
a kradl tam, kde oltář stál

kdo ví jak rozdávat lásku
kdo umí nastavit pěst
kdo zná odpověď na otázku

jak mohl had Evu splést
kdo umí srdce dát v sázku
toho ctím. Jím dám se vést.

Li Po

Ahoj Měsíci
Měsíc je bílý
a modré nebe, černý stín.
Čtyři chlapíci
jen jsme tu zbyli.
Měsíc a já, a noc, a splín.

Dva

Víno

'Láska je víno - sladká, zrádná'
čet jsem onehdy v novinách.
Víno je, pravda, milý brach...
Jenomže vína značka žádná
nepředčí holku v peřinách!

Dvojka

Chodit sám to je dost nuda
i když mi to nevadí.
Nejlepší jsou čísla sudá,
zvlášť to první v pořadí.

Po půlnoci

Odhalím teď - možná směle -
svoje pocity
Proč bych spěchal do postele
když v ní nejsi ty!

žárlivec

Největší problémy světa?
Válka? Sucho? Neúroda?
Můj problém - jediná věta:
když ti jiný ruku podá.

Casus cardialis

Láskou planu
Nepřestanu
Dokud srdce bude bít
Srdce moje
Vsedě vstoje
Nenalézá chvíli klid
Dozvíš se že
Ale vleže
Krev mi stoupne do hlavy
A srdce se
Láskou třese ...
kdy se infarkt dostaví?

Básník

Nejsem básník, co si hraje,
co zná slov postup a řád
Jsem jenom kluk, a proto snad
neumím psát jinotaje.
Říkám rovnou Mám tě rád

Básník po dvou letech

Nejsem ten, kdo perem vládne,
kdo zná veršů zákony.
Chci prošlý čas dohonit.
Jinotaje neznám žádné,
píšu to, co předloni.

GENESIS

První den jsem tě uviděl
Druhý sis mě všimla
Třetí den jsem ti podal ruku
a čtvrtý ses usmála
Pátý jsem ti nabídl sebe
Šestý zrodila se láska
Sedmý den jsme odpočívali

SISENEG

Před sedmi dny to začalo
před šesti byla jsi sama
a před pěti já byl sám
Před čtyřmi dny jsme se sešli
A před třemi řekli si všechno
Před dvěma dny jsi odešla
a včera jsem odešel já

Uplakané dívce

Poznámka v haiku:
všechno smutný měla bys
poslat do hájku!

Píšu verše...

Píšu verše po sto páté
všem básníkům vytřu zrak
Jistě slečno nečekáte
že je píšu jenom tak

Píšu verše po sto šesté
píšu verše o sto šest
Hrdinně to slečno neste
že vás dneska hodlám svést

Hodlám vás svést z cesty přímé
nebo z cesty klikaté
Co vy na to? Uvidíme.
Zvu vás na čaj o páté

Markéta

Modrej pocit To je smutek
Ale ten mi nehoví
Rovnou přiznám Smutek utek
Kdo to ví ten napoví
É je špatné písmeno
Ten kdo píše Ten to ví
Akrostich je hotový
- přišel jsem ti na jméno.

Michaela

Modrá barva, modrá mříž
Inovace poezie
Chci vědět, zda ještě žiješ
A zda o mně ještě víš.
Esem eso nepřebiješ
Láskou lásku vyléčíš
Anebo ne. Co myslíš?

Vanda

Vím jenom to, že nic nevím
A neznám to, co znát mám
Nechci chodit světem sám
Dám teď víc a jindy slevím
Abys přišla večer k nám

Monika

Mířím a míjím cil Už jsem si zvyk
Od stolu zazpívám živote dík
Neznámou cestou jdu dál já jdu dál
I ten kdo zabloudil by se mi smál
Kudy vyrazit Je to zmýlená
A co prozradí první písmena

Má cesta vede dál Já nevím kam
Od stolu o cestě nezazpívám
Nevím kam povede A kde má cíl
I ten kdo nedošel Ten o něm snil
Kde se zastavit a kde hledat smích
A co prozradí tento akrostich

Magda

Modromodrá je venku tma
Ad astra prý per aspera
Gotické kouzlo večera
Dá slovo, které požehná
A které hřeje: Důvěra

Moudromoudrá je Kniha knih
Ačkoli slabá v proroctvích
Grál jazyka lze najít v ní
Desítky slůvek banálních
A věčných: Láska. Přátelství.

Modromoudrá je venku noc
Autoru moudrost vyhla se
Gong zazní přání ohlasem:
Dva pro zdraví. Dva pro nemoc.
A dva v čase i v nečase.

Blázni

Tak jeden blázen bláznivá
druhého tímtéž nazývá.

Villon

Dny lásky a bolu
Srdce a kříž
Svázány spolu
Ty neoddělíš

Kaligram

      prý       se
  dá psát verš takový
že tvar básničky napoví
    nevím jestli to
      zvládnu ale
       no tak to
        zkusím
         a.t.
          d.

Akrostich

Silně,
Rychle,
Docela
Cílevědomě
Evakuovat!

Povzdech odbytého nápadníka

Co se zdálo býti blízko
náhle v dáli mizí
je to smutné býti druhým
dokud první sklízí.

To co dávalo naději
tady najednou není
jedna cena, druhé místo
smutné pořízení

Má však jednu výhodu
být druhý v tomhle boji!
Počkejte a uvidíte,
až budou pár let svoji...

Kde jsou ty časy...

Před maturitou

Je neděle a čas spěchá
Mám se učit matiku
žádnou šanci nevynechám
Jak bych tomu unikl

Nápadů mám ještě fůru
Smysl však mi uniká
To nevadí Hlavu vzhůru
Ještě čeká fyzika...

Armáda

Už jsem řekl Nashle sestro
Z mraků vstává den
V kapse hřeje mě to lejstro
'Na rok neschopen'

Vědecký přístup

Věta, důkaz, definice
tvrzení a lemma...
nelezou mi do palice
přišla doba temná

Vzpomínka vysokoškoláka na gymnasium

Verše píšu, ach můj Bože
místo učení
těší mě však na tom to, že
jsem se nezměnil.

Vědecký komunismus

Mluví stále víc a více
My v proudu slov plujem
Napadá mě definice...
Ano: 'slovní průjem'!

Logika

K čemu je mi logika
když mi slečna utíká.
Radši budu nelogický,
pak si najdu slečnu vždycky.

Pravděpodobnost a statistika

Jsi náhodná veličina
s rozdělením neznámým
Ráno jiná, večer jiná
chvíli slunce, chvíli stín

eF diskrétní distribuční
schody, po nichž klopýtám
Mám psát ságy? Mám být stručný?
Řekni, nemám nebo mám?

Píšu verše statisticky
s chutí dělám v počtech chyby
řadím slova - jako vždycky -

aby sonet hezky zněl.
Jestli se ti bude líbit?
Inu - PRAVDĚPODOBNĚ.

Lineární programování

Přednáška mě nezajímá
Nechutenství od hlavy
Na cvičení taky nejdu
Zkoušky mě prý napraví

Dé há nula krát en plus í
píšou všichni zběsile
Má touha spát stojí proti
myšlenkové přesile

Kantor už je v polovině
teď s příklady zápolí
Poslouchat ho nebaví mě

Hlava z toho rozbolí
Radši bych byl někde v kině
Nebo s tebou kdekoli.

Variace

Jak svět přichází o básníky

Namaluju tvoje vlasy
jako závoj. Trochu krásy,
trochu světla, trochu stínu.
Namaluju tvoje vlasy.
Ne všechny. Jen polovinu.

Namaluju tvoje oči,
dvě jiskřičky, co se točí
proti světlu v dobrém víně.
Namaluju tvoje oči
záblesk slunce na hladině.

Namaluju rosu ranní
na tvém těle po koupání
než ji slunce vypije
Mé tělo se k tvému sklání
Malování adié...

Jak básníci přicházejí o iluze

Jsi modrá jako hladina
jsi jako nebe za úsvitu
a věříš na lži - ze soucitu.
A věříš na lži, nejinak
než kdo je věří v to co není
Jsi modrá jako hladina
Řeky nesoucí zapomnění

Jsi modrá jako nebe je
Motýlích křídel melodie
Modrá je barva nostalgie.
Modrobílé jsou závěje
a modrá je noc, v níž jsem sám.
Modře zasvítí naděje.
Smutek má taky modrý rám.

Jsi jinak modrá každý den
Modrý je banket, modrý půst
S odstíny modré, čili blues,
jsem někdy trochu spokojen.
Modré je slunce, modrý svit,
nebe je modré, modrá zem.
Modrou jsem právě ztratil nit.

Clementine

Je moc pěkná
A moc milá
Taky chytrá
Zkrátka fajn
Hezčí nežli
Lesní víla
Hezčí nežli
Klementajn

Kolik snad má
Nápadníků
O tom vážně
Nemám šajn
Doufám že bu-
du mít kliku
Aspoň malou
Čili klein

Tímto končí
Píseň moje
Nejsem Abel
Ani Kain
Jenom zpívám
Pro tu co je
Hezčí nežli
Klementajn

Dvanáctiverší galantní

Jak rád bych, milá paní, směl
zulíbat vaše rudé rtíky
Bojím se ale, bohužel,
vašeho nosu jako dýky.

Vždyť by mi vypích obě očka
Tvář by mi celou rozbodal
Kdepak! Tohle ne! Ač jste kočka
pojedu radši o dům dál.

Jen usmála se: To nic není,
máte-li můj nos za kosu,
ráda nabídnu k políbení
jinou tvář. Ta je bez nosu.

Starci na chmelu

život je bílý dům
S vyhlídkou do zahrady
Věřím všem básníkům
Mám všelijaké spády

život je opona
Za tím co bylo padá
Poslušná zákona
Mám tě rád. Mám tě ráda.

život je tichý les
nádherný při měsíci
život snad není pes
Což tím chtěl básník říci

Písničky

Pirin, 26. 6. 1987

Ten čas se kamaráde těžko vrátí
Čas kdy šli jsme spolu za obzor
V očích smutek neprojetejch tratí
V očích smutek v srdci marný vzdor

Kamaráde, do uší nám zazní
Rekviem skal jako smutnej chór
Věřili jsme zatracení blázni
Na svědomí soucit drsnejch hor

Někdy s ránem hned po rozednění
Chodím bloudit sám až za obzor
Bloudit časem který dávno není
V očích smutek v srdci marný vzdor

Möbiova páska

Kde život je jak páska Möbiova
jež má jen líc a nemá žádný rub
Kde život je a k čemu prázdná slova
žít s vítězstvím či s cenou za ústup

život a láska, víra, samá slova
Čest nebo sláva, pravda nebo lež
život je jako páska Möbiova
jak jednoduché - přesto nechápeš

Štěstí a smutek, zrada nebo láska
Volní chtěj dovnitř, zavření zas ven
život je jako Möbiova páska
- kéž by byl jenom jednou překroucen

Dál život jde jak páska Möbiova
však má jen rub a marně hledáš líc
dál život jde a všude prázdná slova
život je všechno. život není nic.

Píseň mírová

Láska je hůl
najdeš v ní oporu
Když ňákej vůl
tě chce mít v pozoru
Ten kdo má rád
toho tak nebolí
Když má poslouchat
Vopici s pistolí

Ať žije svět
bez pánů vojáků
A bez raket
Máme je na háku
Zaplašte hněv
Každý buď kavalír
Ať žije zpěv
Víno ženy a mír

Janu Nedvědovi a pravdě skryté pod celtou

Pod modrou střechou
zelenej dům
Dveře má dokořán
nádhernejm snům
Ten dům není prázdnej
nejsi tam sám
tak dej si říct
pojď do domu k nám

V střeše jsou díry
tak celtu si vem
Na zemi bláto
vždyť v kanadách jdem
Jenom se pravdy drž
a vždycky fér
Mraky ti ukážou
do domu směr

Pod modrou střechou
zelenej dům
Čeká na tebe
Ukaž svůj um
V domě tě čeká
tvůj kamarád
Pod modrou střechou
budeš žít rád

Marxistům-leninistům

Poslední bitva ještě dnes vzplane
pozvednem síly a v pochod se dáme
Každý to svoje má za lepší příští
hle jak se snadno jednota tříští

Jeden je bohatý Druhý je chudý
Ten káže pravdu a onen prý bludy
Na plácku v prachu se fackují kluci
Hrají si jako my na revoluci

Adam

Bože slyš mne Já jsem Adam
Jdu si zpátky pro svůj ráj
Dost dlouho už za hřích strádám
teď rovnou hru Bože hraj

Bože slyš mne Ráj mi patří
Tys mne vyhnal neprávem
Jsem tu zas, já, moji bratři
Celé lidstvo, celá zem

Bože slyš mne Už psát začni
Testament i s cheruby
Po tvém ráji lidstvo lační
Bože zmiz zmiz z paluby

Bůh mne slyšel Splaskl zmizel
Jen se zatetelil vzduch
Kdo sil vítr bouři sklízel
Světu vládne Adam Bůh

Nepodařená píseň na nápěv Kata a blázna

O čem bych zazpíval to fakt nevím sám
A tak přemítám
co do té písně dám a co vynechám
Zatracenej krám
Ruka nic nepíše a hlava nemyslí
Na tváři mám úsměv poněkud nakyslý
Tak zpívám potichu na žádné téma
Myšlenku nemám

Je to práce nemilá, myšlenka se ztratila
Ani nápad nenapadá Moji hlavu
Pro tyhlety důvody Asi skočím do vody
Když budu mít štěstí třeba někam doplavu

Tam ti urvu sedmikrásku nebo petrklíč
Nebo draka na provázku alebo tiež nič
A pak půjdem pospolu Mlátit pěstí do stolu
Vzpomínat na to co bylo Unisono v tremolu

Myšlenky vyčichly Není co bych znal
Svět se točí dál
Ve světě co jsem znal jsem dlouho přebýval
A všemu se smál
Jak se ten svět mění a jak ten čas pádí
Tvrdíme zmateni "Všechno je v pozadí"
A přitom nevíme kdo se může smát
A kdo se má bát

Kdo se bojí prohraje, nesmí ani do háje
Jen se šklebí Nespí Kysne Sotva tuší
že je život legrace Ač se musí do práce
A proto si pro jistotu zapiš za uši:

Za ušima místo je pro rady nad zlato
Nikdo z lidí za uši si totiž nevidí
A tímto poučením Které se nerýmuje
Končím tuhle písničku Nepodařenou

Všem láskám

Poslouchej písničku
Kterou ti zpívám
Vždyť já se jen dívám
Vždyť já jenom jsem
Vždyť já jenom dýchám
Nikam nepospíchám
Jak tak slova míchám
Zas přichází den

Poslouchej písničku
Kterou ti dávám
Už sluníčko vstává
Už měsíc jde spát
A hlava mi padá
To spánek daň žádá
Tak zkus mě mít ráda
Vždyť já tě mám rád

Prázdninová

Všichni už odešli, zbyl jen tvůj stín
Jen tvůj stín a ještě já
Říká mi Nechceš-li nehledej rým
To dávno znám To dávno znám

Chtěl bych ti dát písničku jenom tak
Na začátek nebo na konec kdo ví
A nechci znát jestli mi ujel vlak
Prázdninový Prázdninový

Všichni už zmizeli, zbyl jen tvůj stín
Jen tvůj stín ale ty ne
Písničky nadělí zas nový splín
Jsou nevinné Dobročinné

Chtěl bych ti dát písničku zpívací
Na začátek radši nežli na konec to víš
A nechci znát že se čas nevrací
Prázdninový Prázdninový

Co je tak dávno pryč

Chtěl bych ti písničku dát
a že tě mám rád
to chtěl jsem ti říct
Ještě ti pohladit dlaň
Říct Smutku se chraň
Snad čekalas víc

Jsem jenom kluk
vždyť je to fuk
A zpívám ti
to neplatí

Chci chodit po ulicích
a rozdávat smích
a sám se smát
Zaklepat u všech dveří
kdo mi neuvěří
Může napovídat

Jsem jenom kluk
vždyť je to fuk
Nejsem tvůj
to pamatuj

A tak tě neuměle
lákám do postele
Nebo do kina
Ale ať tam nebo tam
půjdu klidně i sám
Což je volovina

Jsem jenom kluk
vždyť je to fuk
A mám tě rád
Asi možná snad

Magdaléno

Písničky nevznikaj bez příčiny
Příčinou téhle jsi ty
A tak zkus uhádnout z čí že viny
Mám chuť říkat
Banality

Šípkový keř a z něj květ chci ti dát
Co jsem zmeškal nedoženu
Jedno mi věř
Nechtěl bych promeškat
Magdalénu Magdalénu

Písnička vzniká jen s obtížemi
Snad jsem vyšel ze cviku
Zájem o podnájem Dobře je mi
Řada milých
Okamžiků

Růžový sad a já snad chci ti dát
Sedmikrásku ztracenou
Na každej pád
Říkám ti Mám tě rád
Magdaléno Magdaléno

Sedmikráska

Hledám kvítí aby hřálo
za růži dám tisíc díků
Potom vidím Je to málo
Ta růže je ze skleníku

Když se zeptáš A co láska
Každá růže má své trny
Zato ale Bez poskvrny
nejhezčí je Sedmikráska

Zůstal jsem bez svojí lásky
Světem bloudím cesty míjím
Hledám kout kde lásky žijí
Kout kde kvetou Sedmikrásky

Vedrem srpna Mrazem ledna
Šel jsem kvetoucími sady
Sedmikráska je jen jedna
Sedmikrásko Jsi jen tady

(ostatní články)