Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce. Tento text odpovídá situaci začátkem roku 2000.
FinalCut Pro je aplikace typu "vše v jednom": není třeba používat jeden program pro nasnímání videa z vnějšího zdroje, druhý pro střih, třetí pro tvorbu efektů... ve FinalCutu nalezneme všechny potřebné služby. Rozsah tohoto článku samozřejmě neumožňuje jejich kompletní popis (vlastně ani jejich kompletní seznam); ukážeme si proto jen základy a zhruba se seznámíme s tím, čím se FinalCut Pro liší od jiných střihových programů.
Vzhledem k tomu, že FinalCut Pro aspiruje přinejmenším na poloprofesionální aplikaci, jsou možnosti jeho nastavení nesmírně bohaté (v tom zajímavě kontrastuje s aplikací iMovie, v níž naopak pro pohodlí amatérského uživatele prakticky žádná nastavení nejsou: doslova jen připojíme kameru k počítači a střiháme).
Kromě běžných předvoleb je před prvním použitím obvykle zapotřebí určit nastavení pro tzv. sekvence: FinalCut Pro totiž projekty dělí do jednotlivých videosekvencí (každá může být zkonstruována z libovolného množství klipů), jež obecně využívají různých formátů. Specifikaci takové sekvence vidíme na obrázku :
Klipy pak ze zdroje (ať již jím je standardní DV kamera, nebo analogový zdroj signálu a video grabber, nebo cokoli jiného) snímáme již v rámci zvolené sekvence; to samozřejmě ovlivňuje způsob a kvalitu snímání.
Jak jsme se již zmínili, FinalCut pro nabízí nejen střihové služby nad klipy na disku, ale dokáže je sám přímo snímat z libovolného zařízení. Po volbě požadovaného typu sekvence tedy můžeme použít okno "Log and Capture", jehož prostřednictvím vybereme ze zdrojového materiálu požadované klipy:
Okno se na první pohled podobá klasickým "snímacím" aplikacím; nabízí však daleko více. V levé části okna máme ovladače zdroje signálu (FinalCut dokáže samozřejmě ovládat jakékoli FireWire zařízení, kromě toho "umí" LANC a řadu standardů pro řízení videí a kamer prostřednictvím RS232), preview, a základní nastavení klipu; v pravé části doplňujeme informace o klipu, jež se zapíší do projektu.
Povšimněme si, že mezi ostatními informacemi o klipu je i jméno pásky, na které je jeho zdroj (Reel), a samozřejmě jeho vstupní a výstupní bod. Nemusíme totiž klipy hned snímat -- jakkoli i to je možné; obvykle je ale pohodlnější požadované klipy jen označit, a pak nechat FinalCut aby je nasnímal automaticky. Asistence uživatele je pak zapotřebí jen pro výměny pásky, jež si program podle potřeby vyžádá.
Informace o zdroji se udržují v projektu, takže je možné např. klip sejmout v nízké kvalitě pro rychlé pokusy se střihem, a teprve nakonec si vyžádat jeho nové sejmutí v plné kvalitě pro vytvoření cílového produktu. FinalCut potom dokáže volitelně klipy spojovat, takže máme-li např. první klip od času 01:00:00 do 03:00:00 a druhý od 02:00:00 do 04:00:00, může FinalCut nasnímat na disk fakticky jen jeden klip od 01:00:00 do 04:00:00, a zpřístupnit jej prostřednictvím dvou "virtuálních" klipů, které se budou jen odkazovat na jeho různé části.
Je samozřejmé, že FinalCut obsahuje i pohodlný editor, který umožní každý klip zkorigovat a odstranit případné přebytečné snímky na začátku nebo na konci. Pokud využijeme možnost automatického snímání volitelně dlouhého úseku před klipem a za ním, umožní editor i rozšíření klipu. Ačkoli obrázek pro omezený rozsah článku neuvedeme, stojí za zmínku to, že pro práci s klipem máme k dispozici tytéž standardní ovladače, jako pro ovládání zdrojového zařízení.
Jakkoli FinalCut Pro nabízí téměř profesionální služby, je pro něj typické, že základní sestřih v něm je o poznání jednodušší a pohodlnější, než v amatérských programech typu Adobe Premiere. To platí díky tomu, že všechny základní služby jsou k dispozici prostředictvím promyšleného řídícího okna, jež se nazývá "Canvas", a representuje výsledný projekt:
Namísto technického a pro jednoduché operace nepříliš pohodlného "timeline", který je základem ostatních střihových programů, zde máme před očima rovnou preview výsledného filmu. Pro vyhledávání scén a procházení filmem přitom máme k dispozici stejné standardní služby a standardní ovladače, jakými jsme při hledání klipu řídili zdrojové zařízení. "Canvas" samozřejmě nabízí služeb daleko více -- je snadné v něm nalézt místo spojení dvou klipů, jsou v něm k dispozici synchronizační značky a podobně...
S těmito službami by "Canvas" byl pořád jen velmi luxusní preview; namísto toho je možné v něm kompletně sestříhat celý film. Do okna totiž můžeme vhodit libovolný video- nebo audioklip (nebo obyčejný obrázek, který se na klip převede automaticky) -- obvykle ze seznamu klipů projektu, jenž FinalCut automaticky udržuje, ale stejně dobře můžeme pracovat třeba rovnou se soubory z oken Finderu. FinalCut pak tento klip sestřihne na místo, jež je v okně "Canvas" právě aktivní; navíc se automaticky při vhazování objektu v okně objeví nabídka, jež umožní zvolit podrobněji způsob sestřihu:
Zde je vidět, že vhazovaný objekt (klip "Overhead.mov" při pravém dolním rohu okna, kursor myši, jímž klip táhneme, není zobrazen) právě vybírá službu "Superimpose". Máme však k dispozici další čtyři varianty střihu, "Insert" nebo "Overwrite" volitelně i s přechodovým efektem.
Samozřejmě, že pro složitější operace se už "Canvas" nehodí; nedokáže také přehledně ukázat celý projekt. Proto FinalCut Pro nabízí i standardní okno "Timeline"; i v něm máme k dispozici nadprůměrně luxusní služby, od širokých možností pro spojování klipů a změny jejich pozic a délek, přes práci se synchronizačními značkami až třeba po volbu zvětšení: podívejte se na trochu nezvyklé slidery ("posuvníky") na příštím obrázku: nejen že zřetelně jejich velikost odpovídá velikost zobrazené části okna, ale navíc můžeme pomocí jejich "uší" velikost plynule měnit -- a tím se pohodlně a intuitivně zároveň změní zoom okna.
Ve FinalCutu Pro nalezneme nesmírně bohatou nabídku efektů, obrazových a zvukových filtrů a obrazových generátorů; jednou z příčin jeho relativně vysoké ceny je i to, že standardně v něm máme k dispozici bohatší paletu služeb, než v jiných střihových programech po dokoupení několika dalších efektových knihoven. Přesto, kdyby to snad někomu nestačilo, FinalCut podporuje 3rd party efektové knihovny AfterEffects.
Základní práce s efekty je, stejně jako vše ostatní ve FinalCutu, intuitivní a jednoduchá: prostě požadovaný efekt vhodíme na požadované místo. Tím může být hranice mezi klipy pro přechodové efekty, klip pro transformace, a prázdné místo pro generátory. Samozřejmě vše můžeme podle potřeby zařídit jak v okně "Timeline", tak i v "Canvas":
Pro specifikaci podrobných údajů o filtru nebo efektu pak slouží inspektory, kde můžeme určit podrobně všechny atributy.
FinalCut navíc umožňuje ukládat konkrétní nastavení atributů jako další efekty, které pak můžeme používat naprosto standardním způsobem. Jakékoli speciální nastavení typu "stírání světle červenou záclonou z levého horního rohu obloukem s pětisekundovým trváním" -- nebo ještě mnohem, mnohem komplikovanější -- tak můžeme mít kdykoli k dispozici.
Konečně, pro ty nejnáročnější FinalCut nabízí možnost si vlastní efekty naprogramovat. Jeho součástí je totiž služba FXBuilder s interpretem skriptovacího jazyka, ve kterém je možné specifikovat libovolnou službu nebo efekt podle potřeby a podle programátorských schopností uživatele.
Bohužel, neměl jsem v době psaní tohoto článku možnost srovnat rychlost renderování odpovídajícího projektu v různých prostředích; nemohu proto uvést o mnoho víc, než že je -- ve srovnání s tím, na co jsem byl zvyklý při starších recensích wintel střižen, postavených tehdy ještě na počítačích s procesorem Pentium II -- velmi příjemná i na G3, na které jsem renderoval nejvíc.
Ještě mnohem příjemnější je práce s G4; tam je díky výkonu, o kterému se Pentiím nebude zdát ještě několik let, renderování "internetového" videa možné prakticky v reálném čase, a i hodně komplikované efekty v DV kvalitě (!) mi při krátkém testu G4 dokázala počítat v necelém desetinásobku reálného času.
Za zmínku rozhodně stojí i to, že renderování ve FinalCutu nikterak nebrání práci s ostatními programy: zatímco píši tento článek, renderuje se mi na pozadí testovací projekt, a naprosto žádný problém to není. Přitom FinalCut Pro pracuje pod Mac OS 8 nebo 9, který sám o sobě slušnou podporu pro preemptivní multitásking nemá -- ta je až součástí OS X, pro ten však dosud FinalCut Pro není na trhu. Zase jednou vzpomínám na wintelovské střihové systémy, jež obvykle při renderování žádnou další práci neumožnily, a když ano, tak se systém dříve nebo později "kousl"...
V souvislosti s renderováním je ještě vhodné si říci, že jej nepotřebujeme nijak zvlášť často: FinalCut totiž efekty počítá dynamicky, takže v okně "Canvas" vidíme vždy video tak, jak bude opravdu vypadat; jen pro plynulé preview (a samozřejmě pro výstup finální podoby) renderovat musíme.