Počítačová karta Sony DVBK-1000E

Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce.

Minulý článek jsme věnovali digitální videokameře Sony DCR-PC7E; v tomto se podíváme na kartu, která umožňuje snímky z kamery přenést do počítače. Kartu nabízí také firma Sony, pod názvem DVBK-1000E. Karta se hodí ke kterékoli digitální videokameře Sony (tj. DCR-PC7E, VX700E, VX1000E a VX9000E); možná by dokázala spolupracovat i s jinou videokamerou, která by byla vybavena výstupem IEEE1394 se čtyřpinovým konektorem IEEE1394.1, ale to jsme neměli možnost vyzkoušet.

Jak jsme se už vlastně zmínili, karta není plnohodnotnou kartou pro počítačový střih; nic takového principiálně neumožňuje. Jejím prostřednictvím můžeme z kamery získat pouze jednotlivé snímky -- a ne videosekvence, a zvuk nepřenáší vůbec. Navíc karta nemá ani digitální výstup, takže i kdybychom z přenesených snímků off-line poskládali videosekvenci a zvukem ji doplnili na počítači, nemáme možnost ji zapsat zpět na kazetu (kromě toho také žádná z digitálních videokamer Sony v evropské verzi nemá digitální vstup, takže pro zápis na videokazetu bychom potřebovali ještě DV deck za dalších stopadesát tisíc). DVBK je tedy typický frame grabber; jen díky digitální technologii nabízí daleko vyšší kvalitu získaných snímků než analogické karty analogové.

1. Požadavky

Pro kartu DVBK potřebujeme jeden volný ISA slot v počítači třídy IBM PC s procesorem přinejmenším i486DX2/66, nejméně 8MB RAM a 10MB volného místa na disku. Uživatelé rozumných operačních systémů mají jako obvykle smůlu -- nepřekvapí, že dodávaný software pracuje pouze pod MS Windows. Překvapí ale to, že ani Windows nejsou podporovány kompletně: software nepracuje pod Windows NT, rozumí si pouze s Windows 3.1 nebo Windows 95. Grafická karta musí umožňovat zobrazení přinejmenším 768x576 pixelů v 65536 barvách.

Na straně videokamery pak je zapotřebí 'DV terminál' (což zřejmě znamená 'výstup DV dat po sběrnici IEEE1394 s konektorem IEEE1394.1'). Příjemný, ale nikoli bezpodmínečně nutný je také konektor LANC -- rozhraní IEEE1394 sice umožňuje ovládání kamery, firma Sony se však zjevně rozhodla toho nevyužít.

2. Instalace

Instalace proběhla naprosto bez problémů. Karta není plug&play, a v zásadě k tomu také není důvod -- jediný setup na kartě je nastavení portu; prostřednictvím ovládacího programu pak můžeme určit adresu DMA bufferu. Čtyřpinový konektor IEEE1394.1 je umístěn trochu nešťastně, takže skříňka počítače ztěžuje zasunutí propojovacího kabelu; s trochou mírného násilí to ale jde tak, že konektor není zasunut zcela nadoraz, a přenos dat to nijak neovlivní.

Kartu jsme testovali v prostředí Windows 95 (jak víme, Windows NT dodávaný software nepodporuje, a Windows 3.1 snad už proboha dnes opravdu nikoho nezajímají). Instalace software ze dvou dodaných disket byla celkem pohodová; mírně matoucí je snad jen dialogové okno, které upozorňuje na nedostatek volného místa na disku, protože je v něm zobrazen naprosto nesmyslný údaj jako požadovaný prostor (pamatuji-li se dobře, bylo to snad 5GB, nebo něco podobného). To je ale pouze malý špílec programátorů firmy Sony, a jakmile jsme na disku uvolnili 10MB, požadovaných v návodu, proběhla instalace hladce.

3. Práce s programem

Všechny služby jsou soustředěny v jediné aplikaci. S tou se pracuje příjemně, a až na některé drobnosti, za které může evidentně její domovské právo ve Windows (ještě k tomu 3.1) -- např. slidery, jejichž velikost neodpovídá poměrné velikosti zobrazené části a celého obrázku, nebo to, že fileselektor si nepamatuje naposledy použitou cestu, takže při ukládání více obrázků musíme vždy znovu a znovu nastavovat cílový adresář -- dost pohodlně.

Propojení kamery a karty je -- až na drobný problém s konektorem, o kterém jsme se zmínili v minulém odstavci -- pohodové; oba potřebné kabely (LANC i DV) jsou součástí dodávky, a konektory neumožňují o nesprávném zasunutí ani uvažovat.

Aplikace dokáže:
- ovládat videokameru (je-li s ní propojena kabelem LANC);
- zobrazovat v malém okně videosignál, přijímaný z kamery;
- v kterémkoli okamžiku z videosignálu vybrat aktuální snímek a uložit jej na disk;
- ukládat snímky automaticky, v zadané frekvenci a v zadaném počtu;
- spravovat tzv. alba snímků;
- vyhlazovat snímky;
- konvertovat snímky do formátu BMP.

Kromě toho nabízí velmi triviální služby editace snímků (jako je např. zrcadlové převrácení) a sekvenční zobrazení snímků ('slide show'). Obojí je podle mého osobního soudu zbytečné; chci-li snímky editovat, použiji retušovací program; chci-li z nich poskládat slide show, použiji presentační aplikaci... Služby 'navíc' ale nijak nevadí, horší by bylo, kdyby aplikaci některé důležité služby scházely -- a tak tomu rozhodně není.

3.1. Snímání obrázků

Máme-li k dispozici propoojení LANC kabelem, můžeme z programu kameru pohodlně řídit. Odpovídající okno obsahuje tlačítka pro přehrávání oběma směry, rychlé přehrávání, posun po jednotlivých snímcích a tak dále; nalezneme v něm zkrátka vše potřebné pro vyhledání požadovaného záběru. Máte-li kameru, která -- stejně jako DCR-PC7 -- vstupem LANC vybavena není, musíte přehrávání řídit tlačítky na kameře nebo jejím infračerveným ovladačem. Poslední možnost je prakticky stejně pohodlná jako ovládání kamery z programu -- jediným rozdílem je to, že namísto myší tiskneme ovladače postaru prstem -- takže nemáme-li kabel LANC, celkem nic se neděje.

Tak nebo tak, okno programu zobrazuje aktuální videosignál, v rozlišení zhruba 200x120 pixelů. I v tak malém okně program 'nestíhá', a my si musíme v preferencích zvolit, chceme-li v okně vidět video co nejkvalitnější, ale s trhanými pohyby, nebo naopak plynulé, ale v ještě nižší kvalitě. LCD panel kamery rozhodně zobrazuje video daleko lépe, než okénko aplikace; k rozpoznání záběru, který chceme sejmout, však okénko samozřejmě bohatě stačí. Aplikace umožňuje okénko videa také vypnout, takže se v něm nezobrazuje nic; smysl této funkce mi poněkud uniká.

Jakmile nalezneme požadovaný záběr, stiskneme prostě tlačítko 'capture', a aplikace uloží aktuální snímek na disk. Snímky jsou ukládány ve formátu DV, tj s velmi efektivní kompresí podobnou MPEG, při které jeden snímek zabere v průměru nějakých 140KB (ve formátu BMP tentýž snímek zabere kolem 1.6MB). Se snímkem jsou přeneseny i údaje o datu a času jeho sejmutí. Rozlišení snímků záleží na režimu práce kamery: máme-li kameru PAL a snímáme-li obrázky 16:9, jako tomu bylo v mém případě, mají uložené snímky rozměr 1024x576 ve čtyřiadvacetibitové barvě:

Nejmenší rozlišení pak nabízí kamera, snímající v NTSC (s takovou se u nás patrně nesetkáme, ostatně bychom pro ni beztak museli mít i NTSC modifikaci karty DVBK) a v režimu 4:3 -- 640x480 pixelů.

Aplikace snímky zobrazuje v režimu velmi příjemného náhledu, ve kterém můžeme snímky pohodlně třídit a přerovnávat, a jehož atributy můžeme do značné míry měnit. Kterýkoli snímek si můžeme v samostatném okně prohlédnout v plné velikosti (nebo se zoomem 50%, 200% či 400%); otevření tohoto okna však vyžaduje úplnou dekompresi z formátu DV, a i na rychlém počítači s Pentiem trvá docela znatelnou dobu. Nezkoušeli jsme minimální konfiguraci (486/66, 8MB RAM), hádám ale, že tam bychom se docela načekali... Aplikace nabízí možnost editace snímků na úrovni zrcadlového převrácení a podobně. Můžeme si také vyžádat postupné předvedení snímků jako 'slide show'; tato služba nám nicméně na první pokus nejak nefungovala, a dále jsme se jí již nezabývali (k čemu je také, proboha, dobrá?).

3.2. Vyhlazení

Technologie DV nic nemění na základním principu televizního obrazu, kdy se jeden snímek skládá ze dvou půlsnímků. To ale může být příčinou problémů: pokud při snímání s kamerou pohybujeme, budou oba půlsnímky vůči sobě trochu posunuté. Při přehrávání na televizi to nevadí: první půlsnímek příštího snímku bude posunut ještě dál, takže pohyb je zcela plynulý. Při zastaveném obrazu už se ale obraz může nepříjemně třepetat.

Pokud pak oba půlsnímky přeneseme do počítače a v něm složíme dohromady (což je v zásadě přesně to, co karta DVBK dělá), můžeme dostat výsledek dost hrozný --  půlsnímky oproti sobě mohou být posunuté. Mimochodem, podle mého názoru je ostuda, že to kamera umožňuje: pokud již nabízí speciální fotografický režim, měla by se sama postarat o to, aby snímky, brané v tomto režimu, měly půlsnímky které k sobě sedí! Zatím (začátkem roku 1998) však bohužel jediná kamera na našem trhu, která to umožňuje -- tj. umí nahrávat neprokládaně -- je Canon MV1.

Aplikace nicméně s tímto problémem počítá, a namísto jeho principiálního odstranění (které by musela zajistit kamera, viz výše) se snaží jej dodatečně zmírnit: nabízí totiž dvě možnosti vyhlazení snímku. První z nich prostě použije informace z jediného půlsnímku, a na jejich základě interpoluje zbytek pixelů . Druhá je podle dokumentace dokonalejší, protože dokáže inteligentně zkombinovat oba půlsnímky; v praxi jsem však při ní nepozoroval o nic lepší rozlišení výsledného obrazu, zato se při ní tu a tam objevují artefakty, připomínající řádkování -- zřejmě kombinace půlsnímků není zase až tak moc inteligentní. Podívejme se postupně na původní, nevyhlazený obrázek, vedle něj na první způsob vyhlazení a napravo na způsob druhý:

Obdobný problém může nastat i v případě, že sice kameru držíme pevně, ale něco se nám v záběru pohybuje -- podívejme se na strom a na bílý automobil:

strom je krásně ostrý, ale sloupky jedoucího auta jsou rozmáznuté. Vyhlazení si však dokáže poradit i s tímto případem, aniž by pokazilo statické části obrázku:

Vyhlazení pracuje velmi dobře, a je skutečně platnou službou. Aplikace umožňuje nastavit režim, při kterém se snímky při zobrazení ve velkém okně ihned automaticky vyhladí; v praxi se asi vyplatí tohoto režimu využít: vyhlazení se vyplatí pro naprostou většinu obrázků, které dokáže podstatně vylepšit (ostatně také všechny snímky v minulém i v tomto článku -- kromě výřezů, ilustrujících právě nevyhlazené obrázky -- vyhlazeny jsou).

Nicméně, je nutné si uvědomit, že vyhlazení není všemocné, a některým obrázkům dokáže naopak ublížit (ono je to samozřejmé -- pokud oba půlsnímky nejsou navzájem posunuté, přinese jejich prosté spojení pochopitelně lepší výsledek, než interpolace jediného z nich, nebo než využití patrně dost divokých heuristik pro jejich zkombinování). Dobrým příkladem může být chromovaná područka křesla, které vidíme na levém, nevyhlazeném obrázku: područka možná je trošku 'zubatá', ale podívejte se, jak dopadlo vyhlazení napravo!

3.3. Artefakty

Samotný přenos obrázku z kamery do počítače jej nemůže nijak ovlivnit, protože data jsou přenášena v digitální formě. (Pro úplnost -- při čtení obrázku nahraného na kazetu může dojít k dropoutu; v takovém případě ale můžeme téměř vždy bez problémů použít minulý nebo příští snímek.) Některé artefakty však dokáže vytvořit kamera sama (její CCD prvek a optika jsou sice dost kvalitní, nejsou ale zázračné, a na kazetu se uloží jen to, co CCD skrze optiku 'vidí'). Dekomprese snímku a jeho převod z DV formátu do formátu počítačového (BMP) pak mohou některé problémy, vzniklé již při snímání záběru, zvýraznit.

Jedním příkladem mohou být barevné artefakty, které kamera vytváří speciálně při špatných světelných podmínkách: vlastní šum CCD prvku je již ve srovnání s množstvím sejmutého světla významný, a projeví se na snímku:

Dobře osvětlený pečetní prsten je v pořádku, ale podstavec za ním -- který je ve skutečnosti z jednolitě šedého plastu -- nám CCD šum nabarvil na mozaiku zelených, modrých a šedých polí. Obdobný příklad vidíme v minulém článku, na obrázku kde fotím sám sebe a kameru v zrcadle...

Jiným příkladem, ukazujícím další věc, na kterou si musíme dát pozor, je logo operačního systému EPOC na tomto obrázku. Jeho pozadí je ve skutečnosti čistě bílé; bylo však sejmuto v místnosti, ale oknem na něj dopadalo denní světlo. Automatika kamery jej sejmula s vyvážením bílé odpovídajícím světlu umělému, a výsledek vidíme... Přitom přehráváme-li záběr na televizi, je sice pozadí také namodralé, ale vzhledem k chybějícímu kontrastu bílé není výsledek zdaleka tak zlý.

4. Závěr

Karta DVBK umožňuje převedení snímků z kterékoli digitální kamery Sony do počítače; snímky přitom mají dostatečnou kvalitu pro jakoukoli počítačovou presentaci (WWW stránky, slide show...), a můžeme je se slušným výsledkem i vytisknout (Opel Tigra z prvního obrázku jsme zkusili vytisknout na celou stránku A4; i když výsledek již byl zvlášť při pohledu zblízka zřetelně zrnitý, byl to pořád obrázek velmi slušný). Ovládací software je pohodlný, a až na drobné detaily, za které mohou hlavně Windows (takže jejich uživatel, nezhýčkaný lepšími systémy, si je patrně ani neuvědomí) se s ním pracuje velmi dobře.

Kdyby to celé stálo pár tisíc, jako stojí jednoduché analogové framegrabbery (ze kterých ovšem získáme mnohem, mnohem horší snímky), vůbec bych neváhal a každému vlastníkovi počítače a digitální videokamery bych okamžitě doporučil: koupit! Je to hezká hračka, i kdyby jen pro možnost uložení obrázků z dovolené na WWW stránky. Ono to ale, bohužel, stojí pár desítek tisíc; z tohoto pohledu je zapotřebí důkladně zvážit, nakolik možnost přenosu snímků do počítače opravdu potřebujeme. Karta funguje velmi dobře, o tom není sporu; s poměrem ceny a výkonu je to již trochu slabší, a je otázka, nemáme-li si rovnou našetřit na ještě daleko dražší, ale také daleko flexibilnější systém pro počítačový střih.

Pro: Pohodlný software, kvalitní obrázky, dobré vyhlazovací algoritmy.
Proti: Software nepracuje ani pod Windows NT, o jiných operačních systémech vůbec nemluvě. Cena.
Závěr: Máte-li dost peněz, je to hezká hračka; jinak se ale asi nevyplatí.

(ostatní články)