ostatní články)Digitální videokamera Sony DCR-VX-700E
Po zkušenosti z loňské dovolené (kdy jsem nafotil patnáct filmů diáků na Kodaky koupené v USA, jen abych po návratu zjistil, že je v celé Evropě pomalu nikdo neumí vyvolat) jsem na celuloid definitivně zanevřel. Proto jsem se s potěšením pustil do zkoumání digitálních náhrad... Digitální fotoaparáty mi sice sebral pan Neff, ale upřímně mu je přeji, a těším se na to, jak si počtu v jeho recenzi. Mezitím s velikým zájmem zkoumám digitální kamery.
1. Návod
Musím se přiznat, že uživatel jsem velmi netypický. Projevuje se to mimo jiné tím, že nejprve čtu manuál, a teprve potom začínám zkoumat vlastní přístroj. Takže i teď -- půjčenou digitální videokameru Sony DCR-VX-700E jsem položil na stůl, a -- nechávaje, to se ví, ladem práci, která spěchá -- sedím v křesle a studuji návod.
Takový manuál dokáže být nejen zdrojem poučení, ale i zábavy. Už první stránky ledacos naznačily: kamkordér? Měl jsem dojem, že se v češtině dostatečně vžil pojem 'videokamera', ale budiž... Hned na straně 4 narazíme na poněkud kryptické upozornění, že "v případě, že záznam nebo reprodukce nebyla provedena z důvodu chybné funkce přístroje, kazety atd., nemůže být obsah záznamového média nijak kompenzován". Uh, huh. Zvlášť roztomilá pak je strana 37, na které se doslova dočteme: "$$POZNÁMKA PRO EDITORA: .... uvažte, zda uvádět český překlad v závorkách". Ostatně, na celém návodu je zřetelně vidět fakt, že jej editor ani nezahlédl -- osobně za nejlepší moment návodu považuji striktní doporučení "Baterii uchovávejte v dosahu dětí", doprovázené návodem co dělat, pokud "dojde k pozření".
Abych ale jen nenadával -- až na výjimky je manuál velmi dobře srozumitelný, jednotlivé činnosti jsou velmi dobře vysvětleny, a i přes zmíněné překlepy je v něm jen velmi málo míst, ze kterých by mohl být uživatel zmaten -- byď by se i jednalo o uživatele velmi prostoduchého. A troufám si říci, že nebýt těch nešťastných překlepů, nebylo by tam takové místo snad ani jedno. Přitom je pravděpodobné, že případní zájemci o kameru se už s roztomilými chybami v návodu nesetkají, protože zástupce Sony projevil velmi chvályhodný úmysl všechny chyby, na které jsem narazil, co nejrychleji odstranit.
Dobrá. Odložme manuál (nedá mi to si ještě jednou nerýpnout -- kdybychom jej neodložili, brzy by se nám rozpadl; já jej prolistoval dvakrát, a některým stránkám to stačilo, aby se rozloučily s vazbou) a podívejme se na vlastní 'železo'.
2. Základy
Kamera má poloprofesionální vzhled, na amatérský přístroj je také poměrně velká a těžká (cca 1.5 kg); na druhou stranu je pravda, že kvalita, kterou nabízí, je rozhodně blíž k profesionální Betě než ke kapesním 'osmičkám'. Na první pohled je na ní také hrozná spousta 'hejblat'; spolu s poměrně vysokou cenou to zatím zřejmě odrazuje běžného zákazníka, zatímco profesionál raději sáhne po ještě lepší -- ale také pomalu dvakrát dražší -- VX-1000E, nebo po skutečně téměř profesionální VX-9000E. V tomto případě by ale bylo lepší prvního dojmu nedbat -- v ovladačích kamery se orientujeme velice snadno; ostatně, řada z nich je duplicitních, a ostatní můžeme s klidným svědomím ignorovat.
Po nabití akumulátoru a jeho vložení do kamery -- obě operace jsou zcela bezproblémové -- budeme patrně chtít natočit první záběry. Dobrá -- přepneme hlavní ovladač do režimu "kamera", zasuneme pravou ruku (leváci mají smůlu, ale to je u videokamer více než obvyklé) pod popruh a můžeme kameru zcela standardně ovládat: palec ovládá přepínač LOCK/STANDBY (kde LOCK je prostě vypnutá kamera, nic jiného) a spoušť, ukazováček a prostředník jsou na velkém kolébkovém ovladači transfokátoru. Zde musím, mimochodem, pochválit návod, který výslovně upozorňuje nadšené uživatele, že "zoomováním" by měli šetřit, pokud chtějí, aby jejich nahrávky k něčemu vypadaly. Ovladače jsou příjemně na dosah, zoom reaguje i na sílu stisku, barevný hledáček je velmi slušný, nahrávky jsou precizní a jedna navazuje na druhou bez jakýchkoli rušivých efektů -- zkrátka, jedna báseň. Filmujeme-li v nějaké netradiční poloze, můžeme hledáček vyklopit nahoru (až o osmdesát stupňů), a nahoře na objektivu kamery nalezneme druhou spoušť, která může být někdy lépe dosažitelná.
Kamera obsahuje optický (!) stabilizátor, který funguje velmi dobře; vyvážení barev a ostrost obrazu jsou rozhodně daleko lepší než u hi-osmičky na kterou jsem zvyklý. Automatické zaostřování pracuje slušně, snad jen při zoomu vytaženém na doraz mívá při záběrech na blízko trochu problémy -- automatika patrně předpokládá, že s maximálním zoomem by mělo být zaostřeno do nekonečna, a není-li tomu tak, musí se o tom neustále znovu a znovu přesvědčovat. To ale není žádné velké neštěstí, protože v naprosté většině případů má automatika pravdu -- natáčet na vzdálenost pět metrů s maximálním zoomem může jen blázen jako já při testování kamery; jindy je to velmi málo pravděpodobné... Celkově optická a mechanická část kamery vypadá asi tak stejně jako to, co dostaneme u třiceti -- nebo čtyřicetitisícové (a tedy velmi slušné) Hi-osmičky nebo S-VHSky; u dvakrát dražší kamery by se ovšem možná dalo čekat trochu víc. Kamera používá jeden CCD -- pokud bychom chtěli tři (a s nimi spojenou lepší citlivost zvlášť při nízkém osvětlení), musíme zase sáhnout po podstatně dražší (devíti)tisícovce.
Chceme-li 'do toho trochu mluvit', máme k dispozici ruční zaostřování (s možností okamžitého přeostření na nekonečno, nebo s možností vyžádat si jednorázově automatické zaostření), ruční řízení expozice, volbu jednoho z pěti expozičních programů, a volbu jednoho ze čtyř předdefinovaných režimů vyvážení bílé. Profesionálové mohou postrádat ruční nastavení úrovně nahrávání doprovodného zvuku. Zvuk se, mimochodem, nahrává samozřejmě stereofonně, s dvanáctibitovým kvantováním a se samplovací frekvencí 36kHz do prvního ze dvou zvukových kanálů které formát DV nabízí, a pokud nestačí velmi kvalitní vestavěný mikrofon, můžeme připojit externí. Nahrávat s šestnáctibitovým kódováním nelze (ale ono to z mikrofonu kamery ani nedává dobrý smysl).
Další ovladač na objektivu kamery nám umožňuje si rychle prohlédnout několik sekund posledního záběru nebo vyhledat místo, kde chceme navázat nový záběr -- ovladač nabízí normální nebo zrychlené přehrávání oběma směry. Pokud však chceme vyhledávat s přesností na jednotlivé snímky -- což kamera umožňuje, a je to skvělá vlastnost -- musíme přepnout do režimu "přehrávač", což není vždy nejpohodlnější. V něm pak máme navíc k dispozici pomalé nebo zrychlené přehrávání kterýmkoli směrem, a použijeme-li dálkový ovladač, můžeme také vyhledávat záběry podle času (proč to nejde bez něj?). Kamera umí přehrávat kazety obsahující doprovodný zvuk v CD kvalitě (16 bitů / 48kHz), sama však, jak již víme, nahrávat v tomto režimu nemůže. Nemáme-li k dispozici televizor (ke kterému můžeme kameru připojit buďto A/V kabelem se třemi konektory CINCH, nebo konektorem SCART; pro lepší kvalitu obrazu máme k dispozici i standardní miniDIN pro S-video), můžeme samozřejmě sledovat přehrávané záběry v hledáčku kamery a zvuk v připojených sluchátkách.
3. Efekty
Kamera nabízí pár digitálních efektů; upřímně řečeno, očekával jsem v tomto směru trochu víc. Podívejme se na ně trochu blíže:
Pro vlastní nahrávání jsou k dispozici dva efekty: 'flash picture' (stroboskop) se dvěma možnými intervaly, a 'slow shutter' (omlouvám se, ale odpovídající český termín neznám -- jedná se prostě o záběry se zbytečně dlouhou expoziční dobou, takže je záběr rozmazaný), opět se dvěma možnými intervaly pro prodloužení expozice. Možná nemám správné umělecké cítění, ale podle mého osobního názoru jsou oba tyto efekty naprosto k ničemu.
Zajímavější je možnost intervalového nahrávání (časová lupa), kdy kamera jednou za čas chvilku natáčí. Je-li kamera pevně umístěna, a snímáme-li nějaký pomalý děj, můžeme získat velmi zajímavé záběry. Bohužel, ani jeden čas bůhvíproč nemůžeme nastavovat libovolně -- pro interval mezi záběry máme k dispozici půl minuty, minutu, pět nebo deset minut; čtyři předdefinované možnosti jsou i pro délku záběru: 1/5, 1/2, 1 nebo 2 sekundy.
Hezký je také režim "jednotlivých snímků" -- v něm kamera na každé stisknutí spouště nahraje pět snímků (to odpovídá zhruba 1/5 sekundy) a nahrávání ukončí. Tak můžeme vytvářet podle libosti různé trikové sekvence, simulovat intervalové nahrávání ručně s proměnným intervalem, nebo -- což se mi osobně jeví jako nejzajímavější -- zaznamenat jednotlivou 'fotografii', kterou můžeme později vytisknout nebo jinak zpracovat (kamera navíc nabízí sama jakýsi 'foto režim', kterému se podrobněji budu věnovat níže).
Pro přechody mezi jednotlivými záběry máme k dispozici poměrně chudou paletu tří efektů: klasické stmívání a roztmívání dnes nabízejí snad všechny analogové kamery, a byla by ostuda, kdyby u digitální k dispozici nebylo. Navíc máme k dispozici prolnutí nového záběru do starého, a stírání do strany a dolů -- a to je všechno. Čort vozmi, řekl bych, kdyby se daly efekty doplnit při střihu -- bohužel, při střihu se nedá doplnit naprosto nic. Přesně řečeno, kamera se o střih odmítá vůbec starat -- ten je ponechán kompletně na cílovém rekordéru... Uvědomíme-li si, že digitální rekordér Sony DHR-1000 nenabízí pro střih efekty žádné, je situace pro zákazníka, který by rád své nahrávky tu a tam přece jen trochu oživil, dost tristní.
Další věc, kterou mám kameře trochu za zlé, je to, že sice dokáže nahrávat v civilizovaném poměru stran 16:9, ale tato možnost elektroniku natolik vyčerpá, že již není schopna použít digitální efekty nebo digitální zoom -- pokud tedy nahráváme záběr 16:9 a přepneme např. na prolínačku, s údivem můžeme sledovat, jak se obraz změnil na klasický formát 4:3...
4. Fotografický režim
Jedna z věcí, které mě na technologii DV zvlášť zajímaly, byla možnost zaznamenávat i statické fotografie, a tak vlastně jedním přístrojem nahradit jak kameru, tak fotoaparát. Technicky formát DV umožňuje záznam obrázku s vertikálním rozlišením blížícím se 500 řádků; to je -- se zaťatými zuby -- jakžtakž použitelné pro amatérské použití např. pro záznam 'snímků' z dovolené. Byl jsem proto velice zvědav, jak vypadá využití této možnosti v praxi.
Kameru VX-700E tedy lze přepnout do fotografického režimu. V něm můžeme využít prakticky všechny služby, které kamera nabízí pro volbu záběru -- máme samozřejmě k dispozici zoom (optický i digitální), automatické i manuální zaostřování, automatické i manuální expoziční režimy atd. Jsme-li se záběrem spokojeni, stiskneme 'fotografovací' spoušť do poloviny; kamera záběr zaznamená do elektronické paměti, a my si jej můžeme ještě prohlédnout a definitivně se rozmyslet. Rozhodneme-li se kladně, domáčkneme spoušť na doraz; kamera zaznamená statický obraz z paměti jako sedmivteřinový záběr, který nemůžeme nijak přerušit; přitom nahrává zvuk, takže můžeme záběr doplnit sedmivteřinovým komentářem.
Upřímně řečeno, mám chuť označit tento režim za nesmysl. Odhlédnu-li od drobností -- proč je, proboha, na 'fotografování' určena jiná spoušť, než spoušť používaná pro normální natáčení? Proč musím i ve foto režimu explicitně vypnout digitální efekty (přestože zde beztak nefungují!) chci-li fotografovat ve formátu 16:9 nebo chci-li použít digitální zoom? -- vadí mi především těch napevno určených sedm vteřin. Chci-li obrázky nadále zpracovávat např. na počítači, je to zbytečně dlouho. Navíc, často může být nepříjemné, máme-li mezi každými dvěma snímky sedm vteřin čekat. Chcí-li zaznamenat k obrázku komentář, může být sedm vteřin naopak málo. Přitom by bývalo stačilo mechanismus nepatrně změnit -- nahrávat obrázek tak dlouho, jak dlouho držím stisknutou spoušť... Kromě toho, budu-li obrázky přehrávat např. do počítače, je asi lepší těch sedm vteřin s kamerou švenkovat a hrát si s transfokátorem -- při střihu si pak budu moci vybrat ten nejlepší záběr. Naopak, budu-li nahranou kazetu prezentovat již bez dalších změn, je (u digitálního přístroje!) prostě ostuda, že mezi obrázky není možné použít žádný přechodový efekt. Last but not least -- přehrát nepodařený záběr jiným je, chceme-li zachovat korektní index (který kamera udržuje v paměti kazety), na hranici nemožnosti... přitom, díky obrazovému insertu, je paradoxně daleko jednodušší nahradit nepodařený záběr videozáznamem než jiným statickým snímkem!
5. Propojení s počítačem
Bohužel, v době testování ještě nebyla k dispozici karta pro propojení kamery s počítačem a přenos snímků z kamery (přenos snímků do kamery je principiálně nemožný, protože kamera nemá digitální vstup; přenos zvuku a celých videosekvencí z kamery do počítače by sice v principu v úvahu připadal, ale karta je podle údajů Sony nepodporuje). Jakmile se karta objeví, přineseme další článek, ve kterém si podrobně ukážeme její možnosti a její omezení.
6. Suma sumárum
Sony DCR-VX-700E je nejlevnější z rozumných digitálních kamer na našem trhu (digitální kamery bez digitálního výstupu, jaké nabízí např. Panasonic nebo JVC, nedokážu ani při nejlepší vůli považovat za rozumné -- byť třeba JVC GR-DV1 je moc hezká hračka). Za zhruba dvojnásobek ceny oproti špičkové Hi-8 nebo S-VHS kameře nabízí o poznání lepší kvalitu obrazu, potenciální možnost střihu bez ztráty kvality (na to ovšem potřebujete také digitální deck, který přijde na dalších stopadesát tisíc) a dost problematické digitální efekty. Upřímně řečeno, nedokázal jsem se pro VX-700 nadchnout -- pro zcela amatérské využití sice nabízí kvalitu více než dostatečnou (což se leckdy nedá říct o analogových přístrojích), nicméně je velká, těžká, drahá a možnost digitálního střihu přijde ještě na pěkné peníze. Naopak pro poloprofesionální využití by zasloužila lepší optiku a mechaniku, a proto takoví zájemci spíše sáhnout po tisícovce nebo devítitisícovce. Na druhou stranu, chce-li někdo začít pracovat s DV -- což je bezpochyby formát videozáznamu budoucnosti -- již dnes, má k dispozici tuto kameru za celkem únosnou cenu.