Digitální videokamera Sony DCR-PC7E
Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce.
Nedávno jste měli možnost přečíst si článek, věnovaný digitální videokameře
Sony DCR-VX700; dnes se podíváme na její kapesní sestřičku, na kameru DCR-PC7E. Zároveň jsme pro Vás otestovali kartu
Sony DVBK-1000E pro přenos snímků z kamery do počítače; té -- a spolupráci mezi ní a kamerou -- věnujeme hned příští článek.
1. Návod
Podobně jako u kamery VX700 jsem začal čtením návodu; tentokrát nikoli v křesle, ale v metru, protože kameru jsem si vyzvedl při cestě za dalšími povinnostmi. Celkově je manuál kamery PC7 lepší, než byl návod, který jsem dostal k sedmistovce -- už se nejedná o trhací kalendář, a překlepů je v něm daleko méně (i když kryptické upozornění "v případě, že záznam nebo reprodukce nebyla provedena z důvodu chybné funkce přístroje, kazety atd., nemůže být obsah záznamového média nijak kompenzován" nezmizelo, a jednu poznámku pro editora se mi na straně 16 podařilo také najít).
Celkově ale návod musím pochválit -- je přehledný, srozumitelný, a i netechnicky zaměřený uživatel by s jeho pochopením nemusel mít žádné problémy.
2. Kamera
Při rozbalení kamery si připadáme trochu jako u kouzelnického cylindru -- v krabici je toho skutečně dost. Kromě samozřejmostí, jako je sama kamera, dálkové ovládání, akumulátor a napájecí zdroj (který se dokáže vyrovnat s napětím 100-240V a s frekvencí 50/60Hz) je součástí standardní dodávky také propojovací kabel, S-VHS propojovací kabel (miniDIN) a redukce z konektorů cinch na konektor SCART (Euro-AV). Z českého návodu vyplývá, že standardním příslušenstvím by měla být také jedna DV kazeta; v anglickém originále tato zmínka chybí, a jak tomu bude ve skutečnosti nevím (ono je to dost jedno -- při ceně kamery jsou další čtyři stovky za DV kazetu nezajímavou položkou). Bohužel, součástí standardního vybavení není adaptér VMC-LM7 (viz níže).
Kamera sama je nádherně malinká -- při rozměrech 6x13x12 cm a váze jen něco málo přes půl kila se dá dost pohodlně nosit ve větší kapse:
Ideální by pro přístroj těchto rozměrů patrně bylo opaskové pouzdro; standardní součástí dodávky ale nic takového není. Také houští ovladačů oproti sedmistovce znatelně prořídlo (při zachování většiny funkcí), takže kamera nepůsobí na první pohled 'neovladatelným' dojmem.
Nabití akumulátoru a jeho vložení do kamery je, podobně jako u VX700, zcela bez problémů. PC7 má vlastní speciální akumulátor, který zároveň slouží jako bočnice kamery; je to samozřejmě jeden z důvodů, proč je kamera tak malá a lehká, na druhou stranu to znamená, že máme na vybranou pouze dva typy akumulátorů od firmy Sony, a pokud bychom s nimi nebyli spokojeni, máme prostě smůlu. Napoprvé mě také trochu znervóznilo, že akumulátor vložený do kamery má zřetelnou vůli, takže trochu 'rachtá'; v praxi jsem za celou dobu testu ale s napájením žádný problém neměl.
Ovládání je oproti VX700 zjednodušené, a o poznání logičtější. Zmizely dvě nezávislé možnosti vypnutí kamery, zmizela druhá spoušť, a zmizel vnější displej, na kterém ostatně bylo vidět totéž, co v hledáčku... Na PC7 je hned vidět hlavní přepínač, který volí základní pracovní režim (Off/Player/Camera/Photo), a do kterého je také integrována spoušť. Na boku kamery je posuvný ovladač zoomu, a všechna ostatní tlačítka a přepínače jsou natolik miniaturní, že si jich nepovšimneme dříve, než je začneme hledat.
Chvíli trvá, než najdeme vhodnou polohu ruky pro ovládání přístroje; to je ale obecný problém s takto miniaturními kamerami. PC7 má ruční popruh, díky kterému se ovládá daleko snáze, než (ještě o něco menší) kamera JVC; popruh umožňuje také celkem pohodlné ovládání kamery jen jednou rukou. Zpočátku je také trochu matoucí ovladač zoomu, který se pohybuje nahoru a dolů (a ne dopředu/dozadu, jak je dobrým zvykem), takže nějakou dobu trvá, než se člověk naučí který směr je teleobjektiv (nahoru) a který širokoúhlý záběr (dolů). Spoušť kamery může pracovat ve třech režimech (to je oproti sedmistovce novinka): buď jedno stisknutí zapne snímání a druhé jej opět vypne, nebo kamera natáčí jen po dobu, kdy je stisknuta spoušť (to je šikovná věc), nebo po každém stisknutí spouště kamera natáčí pět sekund (k čemu to má být, proboha, dobré?!?).
Práce s kamerou je velmi příjemná. Osobně bych uvítal trochu 'pomalejší' zoom -- jeho ovladač je velmi citlivý, a snadno jeho stisknutí přeženeme. Zoom nabízí jednu trochu diskutabilní službu: pokud neběží záznam, je ještě rychlejší, než když záznam běží. Myšlenka je to bezesporu dobrá, a když jsem o tom četl v návodu, připadalo mi to velmi chytré. Při praktickém používání kamery jsem byl spokojen méně -- člověk musí ustavičně myslet na to, jestli snímá nabo ne, a má-li tedy zoom rychlý nebo pomalejší; pokud to nedělá, velmi snadno 'přejede' požadovaný záběr a musí se vracet, což zabere daleko víc času, než kdyby záběr hledal s pomalejším zoomem. Věřím ale, že tyto problémy by zmizely po delším používání kamery. Apropos -- zoom je desetinásobný, a může být digitálně rozšířen až na dvacetinásobek. Digitální zoom, který kvalitu obrazu o něco sníží, můžeme vypnout.
Hledáček je samozřejmě barevný, a velmi slušný. Kromě něj má kamera výklopný LCD panel (na minulém obrázku jej vidíme vyklopený), který se hodí chceme-li natáčet z neobvyklých úhlů (včetně 'zrcadlového' natáčení sebe sama -- zde je docela k smíchu to, že většina stavových hlášení se objevuje na panelu zrcadlově převrácených), a který je velmi šikovný pro přehrávání. Jeho nevýhody jsou tradičními nevýhodami LCD panelů: má o poznání větší spotřebu energie než hledáček, a na slunci je velmi špatně čitelný.
Samotný záznam je zkrátka DV; dnes, kdy lze za standard považovat S-VHS nebo Hi-8 (nemluvě už, naštěstí, o VHS a 8) se o něm nedá hovořit jinak než v superlativech. Mohu jen zopakovat hodnocení, které jsem napsal o VX700: nahrávky jsou precizní a jedna navazuje na druhou bez jakýchkoli rušivých efektů -- zkrátka, jedna báseň. Obraz je čistý, nechvěje se, a i na televizi s velkou úhlopříčkou (70 cm) je ostrý jako nůž. Snad jen na šikmých liniích jsou trochu viditelné 'zuby' -- podívejme se na lampu a na okraj střechy kostela:
Kamera -- vzhledem k velikosti samozřejmě -- používá jeden snímač CCD, se všemi z toho plynoucími důsledky (možnost vzniku moaré atd.). Snad nejvýrazněji se to projeví při špatném světle; už při běžném pokojovém osvětlení jsou záběry zřetelně horší, a při skutečně slabém světle a větším zoomu je stěží poznat co jsme natáčeli. Příklad vidíme hned na prvním obrázku, snímaném doma, u zrcadla, ve světle lustru -- podívejte se na barevné artefakty, které vznikly na mém levém lokti:
Při slabém světle má také zaostřovací automatika trochu problém udržet ostrý obraz.
Stejně jako sedmistovka nahrává i PC7 zvuk stereofonně s dvanáctibitovým kvantováním a se samplovací frekvencí 36kHz. Pokud nestačí vestavěný mikrofon -- na jeho velikost velmi slušný, i když motor kamery z nahrávky slyšet je -- můžeme připojit externí, ale ne přímo: potřebujeme na to adaptér VMC-LM7, a ten není standardní součástí dodávky. Nahrávat s šestnáctibitovým kódováním nelze, a ruční nastavení úrovně není -- u tohoto typu výrobku vcelku samozřejmě -- k dispozici.
Kamera nabízí službu 'End Search', která nalezne poslední záběr, ukáže několik jeho posledních vteřin a přepne do režimu nahrávání. Chceme-li vyhledat záběr ručně, musíme přepnout do režimu 'Player', ve kterém máme k dispozici pouze přehrávání, rychlé přehrávání oběma směry a pausu. Kamera toho sice umí daleko víc -- vyhledávání záběru po jednotlivých snímcích, zpomalené i zrychlené přehrávání kterýmkoli směrem, apod.; na všechny tyto služby však potřebujeme dálkový ovladač, který je dost nepříjemně velký (jeho objem je odhadem tak čtvrtina objemu celé kamery, uf). Kamera sice umí vyhledávat záběry nebo snímky; nevyužívá však elektronickou paměť na kazetě, takže vyhledávání není o nic pohodlnější, než vyhledávání indexů u klasického přístroje. Přehrávané záběry můžeme sledovat v hledáčku kamery a zvuk v připojených sluchátkách (ta nejsou součástí dodávky); pohodlnější však je sledovat záběry na LCD panelu, a zvuk poslouchat z vestavěného reproduktoru -- to je samozřejmě chrastítko, ale pro daný účel bohatě stačí.
Kamerá má slušný digitální stabilizátor; ten můžeme v menu vypnout, ale nebývá to zapotřebí, protože obraz je výborný i s ním. Automatika vyvážení barev je dobrá (i když se mi zdálo, že možná trochu stírá barevný kontrast); stejně jako u sedmistovky můžeme volit kromě automatiky tři pevné režimy (Hold, Indoor, Outdoor); volba je k dispozici pouze přes menu, takže není příliš operativní. Podobně je tomu s exposiční automatikou -- z menu můžeme nastavit plně automatický režim, nebo režimy 'Sports', 'Sunsetmoon' a 'Landscape'. Kromě toho je na kameře samostatný ovladač AE LOCK, kterým můžeme dočasně zablokovat aktuální exposiční čas. Vedle posuvného ovladače zoomu nalezneme tlačítko pro přepnutí na ruční zaostřování; podle mých zkušeností ale -- s výjimkou špatných světelných podmínek -- automatika pracuje natolik dobře, že jej prakticky nepotřebujeme (nechceme-li pro efekt snímat úmyslně neostře).
Hovoříme-li již o efektech: PC7 toho nabízí ještě daleko méně než sedmistovka, a u plně digitální kamery je to podle mého názoru skutečně velká ostuda. Kamera dokáže při nahrávání setmít a rozetmít -- a nic jiného. Při přehrávání pak již neumí vůbec nic. Ani časová lupa, ani jednotlivé snímky, ani prolínačka, ani stírání, ani... prostě nic. Tečka. O střih se kamera stará ještě méně než sedmistovka; nejenže sama neumí vůbec nic, ale nemá ani konektor pro LANC kabel, takže ji ani není možné řídit z cílového rekordéru (podle některých informací je LANC konektor k dispozici na adaptéru VMC-LM7, bohužel, ověřit nebo vyvrátit tuto informaci u Sony se mi zatím nepodařilo).
K dobrému kameře naopak přičítám, že přepnutí do civilizovaného režimu 16:9 paletu efektů -- na rozdíl od sedmistovky -- neochudí (což je ale spíše tím, že zde již dále ochudit skutečně nejde). Jen zamrzí, že jak hledáček, tak LCD panel mají formát 4:3, takže nahoře i dole zůstávají černé pruhy; jsem přesvědčen, že u moderního přístroje by tomu mělo být právě naopak: hledáček a LCD by měly mít rozměr 16:9, a černé pruhy by se měly objevit po stranách pouze v zastaralém režimu 4:3.
K dispozici je i insert (ale jen s dálkovým ovládáním), a audio dubbing (ale jen s adaptérem VMC-LM7).
3. Fotografický režim
O fotografickém režimu platí přesně totéž, co u sedmistovky; ti, kdo četli její recenzi, mohou proto následující odstavec přeskočit:
Kameru tedy lze přepnout do fotografického režimu. V něm můžeme využít prakticky všechny služby, které kamera nabízí pro volbu záběru -- máme samozřejmě k dispozici zoom (optický i digitální), automatické i manuální zaostřování, automatické i manuální exposiční režimy atd. Jsme-li se záběrem spokojeni, stiskneme spoušť do poloviny; kamera záběr zaznamená do elektronické paměti, a my si jej můžeme ještě prohlédnout a definitivně se rozmyslet. Rozhodneme-li se kladně, domáčkneme spoušť na doraz; kamera zaznamená statický obraz z paměti jako sedmivteřinový záběr, který nemůžeme nijak přerušit; přitom nahrává zvuk, takže můžeme záběr doplnit sedmivteřinovým komentářem.
Vadí mi především těch napevno určených sedm vteřin. Chci-li obrázky nadále zpracovávat např. na počítači, je to zbytečně dlouho. Navíc, často může být nepříjemné, máme-li mezi každými dvěma snímky sedm vteřin čekat. Chcí-li zaznamenat k obrázku komentář, může být sedm vteřin naopak málo. Přitom by bývalo stačilo mechanismus nepatrně změnit -- nahrávat obrázek tak dlouho, jak dlouho držím stisknutou spoušť... Kromě toho, budu-li obrázky přehrávat do počítače, je asi lepší těch sedm vteřin s kamerou švenkovat a hrát si s transfokátorem -- při střihu si pak budu moci vybrat ten nejlepší záběr. Naopak, budu-li nahranou kazetu presentovat již bez dalších změn, je (u digitálního přístroje!) prostě ostuda, že mezi obrázky není možné použít žádný přechodový efekt -- ani tu ubohou stmívačku, která je k dispozici normálně. Last but not least -- přehrát nepodařený záběr jiným je velmi obtížné, nechceme-li mít před ním nebo za ním zbyteček toho starého...
U sedmistovky jsem fotografický režim prohlásil za nesmysl. U PC7, která nemá režim jednotlivých snímků, bych jej považoval za šikovnou službu -- bohužel ale, díky krajně nedomyšlenému ovládání, dost nepohodlnou.
4. Napájení
Vzhledem ke speciálním akumulátorům stojí za zmínku také jejich výdrž. Uživatelská příručka udává 25 až 30 minut s akumulátorem NP-F100 (který je standardní součástí dodávky), a 40 až 50 minut s akumulátorem NP-F200 (který je možné přikoupit zvlášť); faktická doba může být ještě kratší, v závislosti na režimu práce s kamerou. Není to sice žádný velký zázrak; na druhou stranu, co můžeme chtít od akumulátoru, který se pohodlně vejde do kapsičky u vesty, a ani v ní netíží? Podle mých zkušeností s kamerou jsou výše napsané odhady slušné, životnost akumulátoru se drží spíše na jejich horní hranici, možná ji i přesahuje. O možnosti 'živit' kameru z velkého opaskového akumulátoru nevím; vzhledem k nestandardnímu konektoru to bude patrně problém, realizovatelný buď obtížně, nebo vůbec.Adaptér pro napájení kamery (a dobíjení akumulátorů) z autobaterie by měl být u firmy Sony k dispozici.
5. Propojení se světem
Na kameře nalezneme čtyři konektory: prvním z nich je 'DV out', konektor digitálního rozhraní
IEEE1394. Stejně jako u sedmistovky se bohužel jedná jen o výstup, a stejně jako u sedmistovky je to bohužel čtyřpinový konektor IEEE1394.1, namísto standardního šestipinového IEEE1394. O funkci a službách digitálního výstupu si toho řekneme více hned v příštím článku. Druhým konektorem je naprosto standardní S-VHS miniDIN, třetím je víceméně standardní sluchátkový minijack (víceméně standardní proto, že je 'hlubší', a můžeme do něj proto připojit šňůru Sony, která přenáší jak stereo zvuk, tak i videosignál).
Do třetice má kamera zcela nestandardní přímý konektor, do kterého můžeme připojit buď vnější napájení (díky konektoru samozřejmě jen vnější napájení Sony), nebo adaptér VMC-LM7, jehož prostřednictvím lze připojit vnější mikrofon nebo linkový vstup pro audio dubbing (a možná také LANC). Nevím, snad by se opravdu už do miniaturní kamery těch pár standardních konektorů nevměstnalo; mám o tom nicméně určité pochybnosti, a spíše soudím, že je to další ukázka nedomyšleného návrhu (stejně, jako neovlivnitelných sedm sekund ve fotografickém režimu, nebo fyzický poměr stran hledáčku a LCD 4:3). Za dost ostudné -- při ceně přístroje -- pak považuji to, že adaptér VMC-LM7 není standardním příslušenstvím.
6. Suma sumárum
Sony DCR-PC7E je (podle tvrzní firmy Sony) nejmenší videokamera s LCD panelem. Na našem trhu je to zaručeně pravda; ve světovém měřítku existují kamery Matsushita, které, podle informací z WWW, toto prvenství dávno přebraly. Tak nebo tak, jedná se o velmi malý a lehký přístroj, který se dá pohodlně nosit na opasku nebo ve větší kapse. Za zhruba dvojnásobek ceny oproti špičkové Hi-8 nebo S-VHS kameře nabízí o poznání lepší kvalitu obrazu, potenciální možnost střihu bez ztráty kvality (na to ovšem potřebujete také digitální deck, který přijde na dalších stopadesát tisíc), a hlavně kapesní velikost. Na rozdíl od sedmistovky se mi PC7 líbí: sice s ní má společnou řadu nevýhod, ty jsou ale podle mého osobního názoru velmi slušnou cenou za to, že se PC7 dá nosit v kapse, velmi pohodlně si ji můžete vzít na dovolenou víceméně kamkoli (jedinou podmínkou je přístup k elektřině, kvůli dobíjení akumulátorů). Přitom DV záznam nabízí -- na rozdíl od záznamu analogového -- dostatečnou kvalitu na to, aby kamera nahradila fotoaparát; samozřejmě mám na mysli ty záběry z dovolené, ne profesionální práci:
Musím se přiznat, že sám mám chuť si tuhle hračku koupit.
Pro: Malá a lehká kamera, pohodlná práce, špičková kvalita záznamu.
Proti: Nestandardní konektory, prakticky žádné efekty, nedomyšlený fotografický režim.
Závěr: Výhody rozhodně převažují, pokud se vám to líbí -- a pokud na to máte -- kupte si to.