Sony DCR-PC10E

Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce.

Dnes se stručně podíváme na následníka kamery PC-7, na model PC-10. Na první pohled by se mohlo zdát, že držíme v ruce pořád "starou dobrou" PC-7; kamera je pořád stejně malinká (PC10 je dokonce ještě o pár milimetrů menší, než byla PC7) a lehoučká. Rozdíly začneme objevovat postupně: drobné změny v ovladacích prvcích, lepší zoom, širší nabídka efektů, možnost práce s kazetami s elektronickou pamětí... PC10 vypadá tak trochu jako kříženec PC7 a TRV7: v 'kabátě' kapesní minikamery nabízí služby, zhruba srovnatelné s TRV7.

Návod je pěkně zpracovaný a srozumitelný; s jedinou výjimkou neologismu "kamkordér" (kdo doopravdy říká videokameře kamkordér?) jsem s ním zcela spokojen. Dokonce i kryptické upozornění "v případě, že záznam nebo reprodukce nebyla provedena z důvodu chybné funkce přístroje, kazety atd., nemůže být obsah záznamového média nijak kompenzován" zmizelo, a bylo nahrazeno zcela srozumitelným varováním "dojde-li... k selhání kamkordéru nebo pásky... obsah nahrávky nelze obnovit". Celkem vzato, návod k PC10 bych označil za zatím nejlépe zpracovaný český návod ze všech, které se mi dostaly do ruky.

Při rozměrech 61x129x118 mm se kamera dá pohodlně nosit v kapse nebo v opaskovém pouzdře; to si ale musíme přikoupit, protože ve standardním příslušenství není. Bohužel, ke kameře musíme dokoupit téměř cokoli: nedostaneme k ní ani S-VHS kabel, ani adaptér VMC-LM7 (bez kterého nelze dabovat nebo využít externí mikrofon) -- to jsem vyčítal již PC-sedmičce, a desítce to mám za zlé pořád.

Mechanicky se mi kamera zdála být lepší, než PC-7 -- přinejmenším akumulátor sedí pevně a "nerachtá". životnost akumulátoru je o poznání nižší, než u jiných kamer -- to je samozřejmá daň za miniaturizaci: stejně jako u PC7 je zde využit speciální akumulátor, který slouží zároveň jako bok kamery, a který se pohodlně vejde do kapsičky u vesty. Sony udává jeho výdrž půl až tři čtvrtě hodiny, a lze dokoupit výkonnější akumulátory NP-F200 nebo NP-F300 -- ten by měl zajistit kameře napájení po dvě až tři hodiny. Podle mých zkušeností jsou tyto odhady dost konservativní, často akumulátory vydrží déle. Jedná se samozřejmě o technologii InfoLithium firmy Sony, při které akumulátor hlásí kameře zbývající výdrž v minutách; ačkoli tento údaj pochopitelně není stoprocentně spolehlivý, je to daleko lepší a přesnější ukazatel, než jaké máme k dispozici u ostatních kamer.

Co se týká ergonomie -- mně se s kamerou pracuje velmi pohodlně, kameru lze snadno ovládat jednou rukou (samozřejmě pravou), všechny ovládací prvky jsou snadno dosažitelné, řemínek je na správném místě, takže kamera je v ruce krásně vyvážená. V tomto směru bych designéry Sony rozhodně pochválil. Měl bych snad jedinou výhradu: tlačítko pro otevření menu je ukryto pod LCD displejem (ten má stále dostatečnou, ale neohromující úhlopříčku 2.5"), takže nelze pracovat s menu bez jeho zapnutí. Na druhou stranu, základní služby (jako je ruční ostření, ruční nastavení expozice nebo stmívání a roztmívání) jsou přístupné přímo prostřednictvím samostatných ovladačů, takže se jedná o minimální problém. Nahraný záběr si můžeme prohlédnout před dalším natáčením, což je velmi příjemné; bohužel, pokud bychom chtěli vyhledat přesný záběr krokováním, potřebujeme dálkový ovladač; přímo z kamery to není možné.

Objektiv nese hrdý nápis "Carl Zeiss", a patrně bude skutečně velmi kvalitní. Nabízí dvanáctinásobný zoom (který lze samozřejmě digitálně zmnohonásobit); měl bych k němu však podobnou výhradu, jakou  jsem měl ke kameře Panasonic: nejkratší ohnisková vzdálenost (4.4mm, odpovídající asi tak 42mm u kinofilmu) je pořád nepříjemné "dlouhá", takže větší blízké objekty se špatně vcházejí do záběru. Osobně bych daleko raději měl objektiv posunutý trochu k "širším" úhlům, podobně, jako je tomu např. u TRV7.

Paleta služeb se také rozšířila -- je k dispozici několik základních programů pro různé světelné podmínky, ruční nastavení expozice, vyvážení bílé, ruční ostření atd. Kamera nabízí slušnou paletu šesti efektů (se stmíváním sedmi); bohužel, jak je nedobrým zvykem téměř u všech kamer, efekty jsou k dispozici jen při nahrávání (pro analogový střih kamera nenabízí služby vůbec žádné), takže jsou poněkud k ničemu: když natáčím, nemám čas si hrát s efekty; tomu bych se měl věnovat až v klidu doma, při střihu. To je ale společná choroba naprosté většiny -- nejen digitálních -- kamer; u levných přístrojů pro naprosté amatéry, kteří patrně své záznamy stříhat nebudou, to chápu, ale u drahých DV kamer, kterým by pomalu slušel přívlastek 'poloprofesionální', je to podle mého názoru velmi hrubý nedostatek. Širokoúhlý režim 16:9 je samozřejmě k dispozici, a ačkoli se pořád nejedná o standard s možností přepnout na zastaralý režim 4:3, je implementován rozumně (záběr je stranově komprimován, a nikoli shora a zdola oříznut, a jsou k dispozici všechny efekty).

Fotografický režim je stejný, jako u PC7: stále není možné volit délku "snímku" podle libosti, takže jeho užitečnost je diskutabilní (na kameře dokonce přibyla mechanická zarážka, která -- chceme-li -- znemožní přepnutí kamery do fotorežimu). Je škoda, že kamera neumí zaznamenávat snímky neprokládaně -- některé konkurenční přístroje to dokáží, a je to velmi šikovná služba.

Podobně jako TRV7, umožňuje PC10 spolupráci s paměťovými kazetami, od pohodlného vyhledávání záběrů a fotografií až po titulkování. Nejedná se samozřejmě o 'klasické' titulkování, při kterém se titulek nahraje jako součást záznamu; namísto toho kamera využívá služby systému DV: titulky jsou uloženy v paměti kazety, a přehravač je automaticky zobrazí na správném místě. Na první pohled tento systém přináší řadu výhod: záznam není titulkem 'zničen', chceme-li, můžeme titulek později změnit nebo zrušit. Můžeme si také vyžádat okamžité zobrazení všech titulků, které jsou na kazetě použity, a kamera umí na požádání vyhledat záznam, ke kterému titulek patří... Opět je tu ale tentýž problém jako s efekty: kdybych se byl ochoten spokojit s primárním záznamem, nebudu kupovat drahou DV kameru; o takovém vybavení budu uvažovat tehdy, budu-li chtít záznamy stříhat (bez ztráty kvality, což mi umožní jenom digitální systém). A pak, samozřejmě, jsou mi titulky v této podobě jen málo platné... Nejedná se o zhola zbytečnou službu: jestliže skladuji primární záznamy, nabídnou mi titulky možnost lepší orientace mezi jednotlivými záběry na archivních kazetách. To je samozřejmě příjemné; je ovšem otázka, zda to stojí za těch několik set korun, o které je kazeta s elektronickou paměti dražší než kazeta bez ní. Faktem je, že PC10 může mít určitý smysl i pro toho, kdo nechce stříhat -- nejmenší analogová kamera je dobře dvakrát větší a těžší; i v takovém případě však narazíme na problém: délka a počet titulků jsou omezeny kapacitou paměti. A samozřejmě, na nabodeníčka můžeme rovnou zapomenout.

Pro komunikaci s vnějším světem nabízí kamera především standardní konektor IEEE1394.1 (jemuž Sony patrně z obchodních důvodů říká poněkud krypticky i-link). K dispozici jsou i všechny standardní analogové propojky; některé z nich (audio vstup pro dubbing) však vyžadují adaptér LM7, který není ve standardní dodávce. Kamera nabízí i tzv. LaserLink -- speciální infračervený systém, který umožňuje předávat (analogový) záznam bezdrátově. Kvůli nesmyslným předpisům EU kamera nemá žádný video vstup; je sice jistá naděje, že ji lze -- podobně jako PC7 -- softwarově přepnout pro nahrávání z digitálního vstupu, ale zaručit to nelze, a firma Sony tyto informace samozřejmě k dispozici nedává.

Suma sumárum, PC10 je opravdu plnohodnotným nástupcem PC7; nabízí sice víc a lepších služeb, ale v zásadě zachovává její výhody i její nectnosti. Těch prvních je mnohem víc, a já osobně -- pokud bych si měl vybrat DV kameru ze současné nabídky -- bych zvolil právě PC10.

(ostatní články)