ostatní články)Panasonic NV-DS5EG
Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce.
Sláva, konečně jsme dostali k testu přístroj, který narušuje monopol DV kamer Sony (kamery JVC bez digitálního výstupu nemají šanci konkurovat): kamera od Panasoniců je i přes některé drobné výhrady důstojným konkurentem přístrojů Sony. se zdá být jakýmsi mezistupněm mezi vysloveně kapesní DCR-PC7, a větší TRV7. S TRV7 také budu kameru nejvíce srovnávat, protože obě mají zhruba stejnou koncepci.
Český návod jsem bohužel ke kameře neměl, takže ke kvalitě jeho zpracování se nemohu vyjádřit. Kamera sama je pojata "klasicky" -- na první pohled se vlastně neliší od minikamer formátu Hi-8, jen je nějak podivně malá: při rozměrech 78x95x132 mm (což je dobře o třetinu méně, než u TRV7) by se dala málem nosit ve větší kapse. Na první pohled kamera potěší: mechanické zpracování je precizní, zakládání kazety vypadá "nejnormálněji" -- a nejspolehlivěji -- ze všech digitálních kamer, které jsem zatím měl v ruce. LCD panel si nezadá s daleko větší TRV7, a při úhlopříčce 3.8" se na něj dá koukat velmi dobře. Panasonic se sice nechlubí technologií Stamina, nicméně však jejich akumulátory vydrží podle firemních údajů ještě o něco déle, než akumulátory Stamina od Sony: pět a půl hodiny s LCD displejem a rovných sedm hodin bez něj s akumulátorem CGR-B/814 jsou velmi impresivní čísla. Dalším kladem je široké příslušenství -- v krabici najdeme opravdu vše, co budeme potřebovat, včetně takových věcí jako je např. S-VHS propojovací kabel.
Záhy se však začnou objevovat první vady na kráse. Z ergonomického hlediska kamera není žádný velký zázrak: řemínek je umístěn příliš nízko, takže kameru musíme silou prstů přidržovat, jinak má tendenci odpadávat od (samozřejmě pravé) ruky. Kombinace ovládacích prvků a výsuvného hledáčku ovládání jednou rukou víceméně vylučuje; některé ovladače (speciálně nešťastné točítko pro menu -- kéž, ach kéž by se výrobci kamer vrátili od módních točítek k daleko praktičtější dvojici tlačítek) jsou navíc umístěny tak nešťastně, že s otevřeným LCD displejem vlastně neexistuje rozumný způsob, jak se k nim dostat. Kamera má dvě nezávislé spouště, jednu pro standardní natáčení, druhou pro fotografický režim (ke kterému se ještě podrobněji vrátím); vzhledem k tomu, že obě mohou fungovat zároveň, aniž bychom museli někde extra přepínat mód práce, není to zase až tak úplně špatné. Transfokátor se řídí páčkovým ovladačem, který se naklání nahoru a dolů... kdyby jej otočili o devadesát stupňů, byl by velmi příjemný; takhle člověk nikdy neví, na kterou stranu se ohnisková vzdálenost prodlužuje a na kterou zkracuje.
Apropos ohnisková vzdálenost -- zde bych osobně viděl asi největší problém jinak velmi hezké kamery: optický zoom jde od 4.7mm do 47mm (je samozřejmě k dispozici ještě dvoj- nebo desetinásobný digitální). To není nejšťastnější volba; 'dlouhých' 47mm, zvláště ve spojení s digitálním zoomem, sice dokáže posloužit jako dobrý dalekohled, ale na 'širokém' konci je 4.7 málo (vlastně moc). Zkrátka, dost často se blízký objekt (dům apod.) do záběru ani při nejmenší ohniskové vzdálenosti nevejde. Pro srovnání, např. TRV7 má objektiv s ohniskovou vzdáleností 4 až 40mm, což se mi jeví jako mnohem praktičtější. Na druhou stranu musím kameru Panasonic pochválit za makro režim -- při nastavení na 4.7mm dokáže kamera zaostřit snad opravdu i na objekt, který se přímo dotýká objektivu; zde se navíc malinko delší ohnisková vzdálenost uplatní kladně, a umožní nám dělat velmi hezké makrozáběry: máme-li dostatek světla, můžeme celý záběr vyplnit objektem menším než tři centimetry!
Kamera nabízí zhruba standardní služby: většinu nastavení může dělat (velmi spolehlivá a flexibilní) automatika, nebo je můžeme řídit manuálně (důsledně ale prostřednictvím menu, což není vždy nejpohodlnější). Je k dispozici velmi příjemná možnost prohlížet si záznam i v režimu kamery; v režimu VCR můžeme krokovat záběry i bez dálkového ovládání (sláva!). Režim 16:9 (který by měl být podle mého názoru standardem) je spíš odfláknutý: kamera umí jen oříznout horní a dolní okraj záběru černými pruhy; stranová komprese bohužel není k dispozici. Můžeme použít velmi slušnou paletu efektů; ty jsou ale použitelné pouze při nahrávání (pro analogový střih kamera nenabízí služby vůbec žádné), takže jsou poněkud k ničemu: když natáčím, nemám čas si hrát s efekty; tomu bych se měl věnovat až v klidu doma, při střihu. To je ale společná choroba naprosté většiny -- nejen digitálních -- kamer; u levných přístrojů pro naprosté amatéry, kteří patrně své záznamy stříhat nebudou, to chápu, ale u drahých DV kamer, kterým by pomalu slušel přívlastek 'poloprofesionální', je to podle mého názoru velmi hrubý nedostatek.
Fotografický režim sám o sobě je snad ještě dokonaleji na nic, než u ostatních DV kamer: je pro něj samostatná spoušť, která nicméně funguje kdykoli (a nejen po přepnutí do zvláštního režimu); po jejím stisknutí se prostě zaznamená asi sedmisekundový záběr. Dokonce zde nemáme ani možnost po polovičním stisknutí spouště si záběr prohlédnout, a rozhodnout se chceme-li jej nahrát nebo ne. Tím ale končím s nadáváním a začnu s chválou: Panasonic NV-DS5 jako první kamera opravdu umí nahrát statický záběr tak dlouhý, jak chci já, a nikoli vždy stejných X sekund! To je naprosto skvělé, a považoval bych za velmi žádoucí, aby se podobná služba stala standardem. V ideálním případě by ještě také mohla mít rozumné ovládání ("snímek se zaznamenává tak dlouho, dokud držím stisknutou 'fotografickou' spoušť"); u této kamery tomu tak bohužel není, a ovládání je trošku komplikované. Nejprve musíme stisknout tlačítko Still na kameře; to zaznamená okamžitý záběr do cache paměti, a pokud se nám líbí, můžeme jej (pomocí standardní, 'kamerové' spouště) zaznamenávat libovolně dlouho. Pak musíme opět stisknout tlačítko Still, abychom cache uvolnili a aby kamera opět začala zobrazovat to, na co míří objektivem.
Co se komunikace týká, nabízí Panasonic služby velmi solidní. Samozřejmostí je digitální výstup IEEE1394 (vstup bohužel, jak je velmi ostudným zvykem u evropských kamer, chybí); navíc kamera nabízí nestandardní interface, umožňující potenciálně přenášet statické záběry do PC prostřednictvím sériového kabelu (patřičný hard- a software však ve standardní dodávce není, a upřímně řečeno, kdo by se o něco takového staral, má-li k dispozici standardní FireWire). Chceme-li výstup degradovat na analogová data, můžeme použít cinche, SCART, nebo S-VHS miniDIN; všechny jsou přístupné prostřednictvím jakési miniaturní docking station.
Suma sumárum, kamera Panasonic je velmi hezká hračka. Pracuje se s ní pohodlně, rozsah služeb je naprosto dostatečný, akumulátory vydrží velmi dlouho, režim LP nabízí jedenapůl hodiny záznamu na běžnou miniDV kazetu, a konektor IEEE1394.1 umožňuje střih bez ztráty kvality. Kamera je navíc příjemně malá, až se téměř stává konkurencí pro skutečně kapesní modely typu Sony PC7 nebo JVC-GR. Přes určité drobné výhrady k ergonomii bych ji rozhodně doporučil komukoli, komu nevadí její dvě hlavní nevýhody: dosti velká nejmenší ohnisková vzdálenost, a neschopnost záznamu ve stranově komprimovaném formátu 16:9.