Mnoho povyku pro málo
(aneb k čemu se hodí kamera JVC)

Pozor: články nemusí být aktuální a popisovat momentální stav produktu; podobně nemusí odpovídat cena! Produkty se samozřejmě časem vyvíjejí, a ceny také; máte-li proto zájem o dnešní podobu (která může být oproti zde uvedené recenzi třeba výrazně vylepšena) a cenu (která může být dnes o mnoho nižší), obraťte se, prosím, přímo na výrobce nebo prodejce.

V sérii testů videokamer DV jsme se tentokrát dostali ke skutečné lahůdce: minikamera JVC GR-DVX, nositelka ceny EISA, digitální videokamera roku 1997 podle ocenění časopisu Stereo&Video, podle téhož časopisu navíc "unikátní konstrukce jednoduše komunikující s počítači". Inu, to se ví, těšili jsme se.

První dojem je velmi dobrý: hezky to vypadá, v krabici je spousta vybavení (včetně příjemných drobností, které se musí u Sony dokoupit extra, jako třeba opaskové pouzdro, nebo potřeby pro dubbing). Návod je velmi dobrý, i když např. varování na jeho první straně, podle nějž kameru nelze použít k profesionálním účelům (jelikož za tuto recenzi dostanu peníze, patrně jsem zmíněné nařízení porušil) může uživatele docela zmást -- a samozřejmě, je to naprostý nesmysl. Kamera má automatický kryt objektivu, což je uživatelsky příjemnější než ručně snímaná a nasazovaná krytka u kamer Sony, zajímavý je také integrovaný blesk pro snímání statických záběrů za špatného osvětlení. Na první pohled také potěší velmi široká paleta efektů, kterými kamera disponuje.

Bohužel, od skvělého prvního dojmu -- na kterém byly patrně založeny všechny ceny, které kamera získala -- jsme při skutečném testování přístroje postupně došli až k názoru značně nelichotivému; snad je škoda, že se EISA nebo Stereo&Video neobtěžovaly kameru důkladně vyzkoušet.

Předně, z ergonomického hlediska je na tom kamera dost špatně. Nešťastné uchycení řemínku neumožňuje pohodlné držení kamery -- mně s mýma velkýma rukama se to nakonec podařilo, ale i tak nepohodlně; lidé s menšíma rukama mají prostě smůlu. Ovladač zoomu je umístěn 'na palec', což také není žádné štěstí. Nejhorší pak je, že se díky výsuvnému hledáčku kamera vůbec nedá ovládat jednou rukou; u kapesního přístroje bych to považoval za značnou nevýhodu. Navíc se zde znovu objevuje nešvar, za který jsem nadával kameře Sony VX700 (a který minikamera Sony PC7 již naštěstí nemá), totiž dvě různé spouště pro 'kameru' a 'fotoaparát'.

Kamera nabízí ohromné množství efektů, jenže... především, jejich ovládání je občas trochu problematické, a ne všechny si navzájem rozumějí. Příklad: kameru lze přepnout do dvou režimů 16:9 (bohužel, stejně jako u Sony to není standard s možností naopak přepnout do zastaralého módu 4:3); přitom v jednom z nich nelze 'fotit' statické snímky! Apropos snímky -- kamera je standardně doplňuje rámečkem a jakousi podivnou simulací závěrky: přes záběr se zavřou a otevřou černá "vrata" a do záběru (!!!) se nahraje cvaknutí. Tento nesmyslný efekt se sice naštěstí dá vypnout, ale není to tak zcela jednoduché.

Další problém efektů spočívá v tom, že většina jich je omezena na nahrávání; jen některé jsou k dipozici i pro střih. Jinými slovy, kamera je optimálně vybavena pro ty, kdo své záznamy nestříhají, tedy pro nejzelenější amatéry; ti si ale těžko budou kupovat DV kameru za málem sto tisíc.

Apropos střih: ano, je to lepší, než služby většiny analogových přístrojů, ale proboha, snad by bývalo možné implementovat aspoň možnost editace střihových záznamů a/nebo přímého vložení vstupních a výstupních bodů? Stalo se mi, že jsem při programování střihu udělal nepatrnou chybu ve druhém záznamu; když jsem si jí všiml, musel jsem všech následujících šest záznamů smazat, a po opravě chyby obnovit -- což znamenalo ručně najít na pásce všechny vstupní i výstupní body. Práce na půl hodiny, možná na víc, protože kamera přes množství hezkých, ale totálně nepraktických funkcí (neodolám jmenovat např. možnost použít mezi scénami náhodně zvolený efekt! proboha!) neumí ani posun o snímek dopředu/dozadu. Bylo by hezké, kdyby se u firmy JVC podívali třeba k Canonům, jak se to má dělat...

Nejhorší nakonec: kamera je ve skutečnosti unikátní konstrukcí co možná nejsložitěji komunikující s počítači. JVC totiž z mně zcela nepochopitelných důvodů nepodporuje standardní rozhraní IEEE1394 (FireWire). Namísto toho má kamera naprosto nestandardní firemní konektor, který se dá použít pouze s docking station JVC, která samozřejmě ve standardní dodávce není, a u nás ji nelze (a podle JVC ani v budocnosti nebude možné) dokoupit!

O mnoho tím ale nepřijdeme, protože ani tato docking station nemá standardní rozhraní IEEE1394; namísto toho se připojuje do sériového portu počítače, a na druhé straně požaduje opět proprietary firemní software. A ten umožňuje pouze přenost statických obrázků z kamery do počítače; digitální střih k dispozici není a nebude.

Musím se přiznat, že dost dobře nechápu, k čemu má být kamera JVC GR-DVX dobrá. Bez digitálního výstupu ztrácí hlavní výhodu DV kamer, totiž možnost stříhat bez ztráty kvality. V principu by tedy bylo možné ji použít buď jen pro primární záznam (stříhaný pak na jiném stroji s vlastní vstupní DV mechanikou), nebo pro záznam, který se stříhat nebude vůbec. V prvním případě však naprosto ztrácí význam její široká paleta efektů; ve druhém nemá smysl použití drahých kazet DV (snad leda ten, že díky nim je kamera menší než kamery Hi-8). A v obou případech je cena kamery naprosto neadekvátní nabízeným službám.

Pokud by kamera GR-DVX byla jen o málo dražší, než špičkové kamery Hi-8, považoval bych ji za hezkou věc, umožňující začít pracovat s DV i těm, kdo mají hlouběji do kapsy; byla by také vhodnou volbou pro ty, komu by sice Hi-osmička funkčně stačila, ale chtějí přístroj co nejmenší (pak by ale patrně ještě lepší voba byla starší JVC GR-DV1). Při ceně odpovídající kamerám s digitálním výstupem, a při výrazně horší ergonomii, však pro ni žádný raison d'etre nevidím, a přidělení výše zmíněných cen tomuto přístroji se mi jeví asi tak stejně rozumné, jako přidělování Nobelovy ceny míru masovým vrahům.

(ostatní články)